18 C 170/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 590 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] a žalovaným došlo dne 17. 3. 2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 400 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, dále poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2018. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného však žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 8 779,40 Kč a na úhradách za služby částku 2 810,60 Kč. 3. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 4. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené ve spisu na č. l. 14-28. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 21. 9. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 10. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 12. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: 13. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 14. Soud má za prokázané, že dne 17. 3. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 400 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, dále poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2018. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného však žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 8 779,40 Kč a na úhradách za služby částku 2 810,60 Kč. 15. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovaným (dlužníkem), byla uzavřena platně výše zmíněná smlouva, a to v části týkající se jistiny, pevně sjednaného úroku, administrativního poplatku a poplatek za životní pojištění ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení občanského zákoníku. V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalovanému právním předchůdcem předána v den podpisu smlouvy o zápůjčce, což žalovaný jako dlužník stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by mu finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy či že by na dlužnou částku zaplatil více, než uvedla žalobkyně v podané žalobě. Za tohoto stavu soud v části jistiny ve výši 8 969,40 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku). 16. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 620,60 Kč soud uvádí, že sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání jak v rozporu s dobrými mravy, tak v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Žalovaný si půjčil částku ve výši 10 000 Kč, kdy byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky. Vedle toho měl žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, dále za hotovostní inkaso splátek ve výši odpovídající cca 40 % jistiny (v daném případě 4 000 Kč). Zápůjčky/úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení zápůjčky/úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku (půjčku) bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. Za tohoto stavu soud proto žalobu v části představující poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 620,60 Kč zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání (výrok ad II. tohoto rozsudku). 17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v části nároku na jistinu, úrok a administrativní p