18 C 193/2021-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 6 505 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 1. 4. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla uvedená společnost žalované úvěr ve výši 4 500 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou částku 4 500 Kč spolu s příslušenstvím do 1. 5. 2019. Žalovaná však sjednanou částku nehradila řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, smluvního úroku, smluvní pokuty, zákonného úroku z prodlení a nákladů na vymožení pohledávky. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 8. 9. 2020 byla žalované oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. 4. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6 605 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 005 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 100 Kč. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 21. 10. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-38 spisu. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Podle § 2395 o. z. (se) smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2398 odst. 1 o. z. (p) oskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení (v ) áže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. (ú) věrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení (m) ůže úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2048 o. z. (u) jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak (z) aplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. (m) ůže soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 12. A podle § 1802 o. z. (m) ají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 15. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 16. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím do 1. 5. 2019. 17. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení zbývající jistiny ve výši 6 505 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 560,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 005 Kč, je v souladu se zákonem. Výši úroku z prodlení přitom stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 18. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a ½ úkon - jednoduchá výzva) 2,5 x částka 200 Kč, tj. 500 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 168 Kč, tedy celkem 1 368 Kč. 19. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 20. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 21. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.