19 C 147/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 7 712,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 19. 10. 2016 se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované prostředky ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Uvedenou částku převzala žalovaná hotově v den uzavření smlouvy a zavázala se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 612 Kč, tedy zápůjčku ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím půjčky ve výši 4 612 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po částce 236 Kč, poslední splátka ve výši 228 Kč byla stanovena na 30. 8. 2017. [příjmení] 4 612 Kč se skládá z úroku ve výši 799 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále poplatku za zpracování ve výši 950 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 863 Kč. Žalovaná dlužné splátky řádně nehradila, poslední platbu provedla dne 16. 11. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalované písemně oznámeno. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 7 712,26 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 968,48 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 743,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 653,58 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 47,68 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 968,48 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 968,48 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 13. 10. 2021, č. j. 19 C 147/2021-35, žalovanou vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaná se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovanou dne 19. 10. 2016, v souladu s ní poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 612 Kč v 45 měsíčních splátkách po částce 236 Kč, s tím, že poslední splátka činí 228 Kč. [příjmení] 4 612 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 799 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 863 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně, RPSN pak 319,14 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 6 000 Kč a vyjádřila souhlas se smluvními podmínkami. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když řádně nesplácela poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 12. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 10. 2016 smlouvu o úvěru, ačkoliv tato byla označena jako smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po částce 236 Kč, a to do 30. 8. 2017. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 6 000 Kč a úroky, nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky ve výši 4 612 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, částka za zpracování a za komfortní splácení. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 76,86 %, RPSN dle smlouvy činila 319,14 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 799 Kč. Pokud tedy žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 500 Kč, uhradila tím část jistiny a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny, tedy částky 4 500 Kč, společně s úrokem ve výši 799 Kč, celkem tedy částku ve výši 5 299 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 29 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 2 413,26 Kč včetně příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 37,42 %, V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru,