19 C 79/2021-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 20 318 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 6. 3. 2015 se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Uvedenou částku převzala žalovaná hotově v den uzavření smlouvy a zavázala se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 38 183 Kč, tedy zápůjčku ve výši 26 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím zápůjčky ve výši 12 183 Kč, a to formou 100 týdenních splátek po částce 382 Kč, poslední splátka ve výši 365 Kč byla stanovena na 3. 2. 2017. [příjmení] ve výši 12 183 Kč se skládá z úroku ve výši 5 621 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 19,70 % ročně a dále poplatku za administrativní činnost ve výši 6 562 Kč. Žalovaná dlužné splátky řádně nehradila, poslední platbu provedla dne 30. 4. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalované písemně oznámeno. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 17 865 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 20 318 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 443,54 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 874,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 837,49 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 788,85 Kč, úrok ve výši 19,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 443,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 443,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. 19 C 79/2021-33, žalovanou vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaná se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovanou dne 6. 3. 2015, v souladu s ní poskytla žalované zápůjčku ve výši 26 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 12 183 Kč ve 100 týdenních splátkách po částce 382 Kč, s tím, že poslední splátka činí 365 Kč. [příjmení] 12 183 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 5 621 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 6 562 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 19 % ročně, RPSN pak 49,70 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 26 000 Kč a vyjádřila souhlas se smluvními podmínkami. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, ne však řádně, když záznamy vykazují protichůdná tvrzení stran jiných závazků žalované. V dokumentu je uvedeno nejdříve, že žalovaná nemá jiné závazky (v tabulce), následně je však zaškrtnuto políčko„ zápůjčka u jiné společnosti“, a to zaškrtnutím políčka„ [jméno]“. Dále soud zjistil, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když řádně nesplácela poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 865 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 21. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 3. 2015 smlouvu o úvěru, ačkoliv tato byla označena jako smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit ve 100 týdenních splátkách, po částce 382 Kč, a to do 3. 2. 2017. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 26 000 Kč a úroky, nazvané jako poplatek související s poskytnutím zápůjčky ve výši 12 183 Kč, který žalobkyně rozdělila na dvě části – úrok a poplatek za administrativní činnost. Z provedeného dokazování je však zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající ze shora citovaného ustanovení, tedy řádné prověření úvěruschopnosti žalované, když záznamy v zákaznické kartě vykazují protichůdná tvrzení stran jiných závazků žalované. Z uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjistila majetkovou situaci žalované tak, aby bylo zřejmé, že dokáže svým závazkům dostát. I přesto poskytla žalované úvěr bez toho, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalované a pokud této povinnosti nedostála, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy. V daném případě však soud přiznal žalobkyni plnění odpovídající části poskytnuté jistiny úvěru (po odečtení částky, jež žalovaná sama plnila ve výši 17 865 Kč), a to na základě ustanovení zákona vztahujících se k bezdůvodnému obohacení, resp. jeho vydání, tedy ve výši 8 135 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Protože byla žalovaná v prodlení, je také důvodný nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky, soud jí tedy vyhověl co do výše úroku z prodlení z přisouzené částky. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 19,92 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzo