19 C 96/2021-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 11 967,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 30. 7. 2017 se žalovaným smlouvu zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Uvedenou částku převzal žalovaný hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 15 233 Kč, tedy zápůjčku ve výši 8 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím půjčky ve výši 7 233 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po částce 254 Kč, poslední splátka ve výši 247 Kč byla stanovena na 24. 5. 2018. [příjmení] 7 233 Kč se skládá z úroku ve výši 1 431 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále poplatku za zpracování ve výši 2 276 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 526 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, poslední platbu provedl dne 24. 4. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalovanému písemně oznámeno. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 2 033 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 11 967,02 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 388,72 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 578,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 038 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 120,01 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 388,72 Kč od 24. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 388,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 16. 7. 2021, č. j. 19 C 95/2021-33, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovaným dne 30. 3. 2017, v souladu s ní poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 233 Kč v 60 týdenních splátkách po částce 254 Kč s tím, že poslední splátka činí 247 Kč. [příjmení] 7 233 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 1 431 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 276 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 526 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně, RPSN pak 246,19 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 8 000 Kč a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 033 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 12. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 3. 2017 smlouvu o úvěru, ačkoliv tato byla označena jako smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po částce 254 Kč, a to do 24. 5. 2018. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 8 000 Kč a úroky nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky ve výši 7 233 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a nakonec částka za administrativní činnost a komfortní splácení. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 90,41 %, RPSN dle smlouvy činila 246,19 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 1 431 Kč. Pokud tedy žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 033 Kč, uhradil tím část jistiny a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny, tedy částky 5 967 Kč, společně s úrokem ve výši 1 431 Kč, celkem tedy částku ve výši 7 398 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 29 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 4 569,02 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 23,64 %. V předmětné věci má so