5 C 205/2021-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 360 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 721,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 651,13 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku 18,87 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 31. 5. 2019 se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě převzal finanční hotovost 18 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč, poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] 480 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 557 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 2 060 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 27. 8. 2021. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 15. 9. 2021 bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 5. Ze zákaznické karty na č.l. 18 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 31. 5. 2019 původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá důchod od [obec] správy sociálního zabezpečení ve výši 8 578 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 2 000 Kč na bydlení a 3 700 Kč na osobní potřeby. Žalobkyně dále doložila smlouvu o ubytování ze dne 13. 12. 2018 a složenky, z nichž vyplývá, že žalovaný hradil měsíčně nájemné ve výši 3 450 Kč. Doložen byl i důchod ve výši 8 578 Kč, když ze složenek je patrné, že žalovanému byly prováděny srážky z důchodu cca ve výši 300 Kč měsíčně. 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č.l. 15 až 17 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 31. 5. 2019 tuto smlouvu, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 18 000 Kč a zaplatit úroky ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, poplatek za pojištění 480 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Celkovou částku 33 420 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 557 Kč RPSN činila 227,38 %. 7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (viz smlouva na č.l. 20 až 23 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 26 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 1. 2020 (viz oznámení na č.l. 27 spisu), který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 22. 2. 2021 (viz podací lístek č.l. 28 spisu). 8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Soud poučil žalobkyni u jednání dne 15. 9. 2021, že je povinna prokázat, zda původní věřitelka provedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, jinak nemusí být se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná. Žalobkyně nenavrhla doplnění dokazování. 10. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav: 11. Předchozí věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť neprovedla lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný byl důchodce a jeho příjem činil pouze 8 578 Kč, přičemž z tohoto důchodu mu byly prováděny srážky. Přesto původní věřitelka nepátrala po tom, zda má žalovaný závazky po splatnosti, jaký má majetek a jaké jsou jeho skutečné výdaje. Přesto předchozí věřitelka poskytla žalovanému úvěru ve výši 18 000 Kč, přičemž splátka úvěru měla činit měsíčně 2 228 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný doposud uhradil pouze částku 2 060 Kč. 12. Soud posuzoval věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že poruš