5 C 213/2021-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 440 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 403,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 556,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 751,37 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 25 751,37 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 20. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru a dále úrok ve výši 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 909 Kč nejpozději do 14. 2. 2020. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 21 600 Kč. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru 25 751,37 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 357,54 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 331,09 Kč. Úrok ve výši 18,96 % ročně byl kapitalizován z dlužné jistiny 25 751,37 Kč od 15. 2. 2020 do 15. 1. 2021 na částku 4 556,96 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 25 751,37 Kč byl kapitalizován za období od 15. 2. 2020 do 15. 1. 2021 na částku 2 403,46 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 30. 8. 2021. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 20. 9. 2021 bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Žalobkyně prokázala, že původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně doložila Žádost o úvěr (č.l. 17 spisu), ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] [anonymizována tři slova], což bylo doloženo pracovní smlouvou. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 42 400 Kč (doloženo výplatními páskami) a výdaje činily 25 400 Kč (doloženo doklady SIPO, nájemní smlouvou). Žalovaný byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost. 4. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) a žalovaný podepsali dne 20. 12. 2018 smlouvu o úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o úvěru (viz smlouva o úvěru na č.l. 15 spisu). Žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce celkovou částku 54 540 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 909 Kč nejpozději do 14. 2. 2020. Celková dlužná částka sestávala vedle jistiny také z úroku ve výši 6 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 6 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 540 Kč. Dle smlouvy činila zápůjční úroková sazba 32,15 % a RPSN 212,77 %. Žalovaný zaplatil původnímu věřiteli částku 12 700 Kč (v tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil – viz přehled splátek č.l. 24 spisu). 5. Pohledávku za žalovaného postoupil původní věřitel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (viz smlouva č.l. 19 až 22 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 23 spisu, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 24 spisu). 6. Z přehledu úrokových sazeb vyplývá, že běžná úroková sazba u úvěrů poskytovaných nepodnikatelům činila 9 % ročně. 7. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 8. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 9. Poté, co byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, podepsali původní věřitelka a žalovaný dne 20. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkovou částku 54 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 909 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. 10. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. <i>11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> <i>15. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>16. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednáním se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a rovněž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků a dalších poplatků ve výši 24 540 Kč. Soud považuje celkovou částku 24 000 Kč za úplatu za poskytnutí peněz, tedy úrok, přestože částka 24 000 Kč byla původním věřitelem rozdělena na tři části (úrok, administrativní poplatek a odměna za inkaso plateb v hotovosti). Úroková sazba tak činila 69 %. Ostatně RPSN uvedená ve smlouvě je 212,77 %. Soud dospěl k závěru, že takto sjednaná úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť několikanásobně převyšuje běžnou úrokovou sazbu 9 % ročně, a tudíž je dle § 588 občanského zákoníku neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, který lze použít i za stávající právní úpravy, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ze statistiky ČNB vyplývá, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v roce 2018 činila maximálně 9 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 69 % ročně (tedy více než sedm krát vyšší) natolik nepřiměřený, že jej soud musí považovat za nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úrocích je dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. V souladu s ustanovením § 1802 občanského zákoníku má proto žalobkyně nárok na úrok v obvyklé výši, tj. ve výši 9 % ročně, což