5 C 239/2021-54 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalované zaplacení a) částky 21 775,49 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí a dále b) částky 15 407,85 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí. 2. K nároku a) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 13. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit souhrnnou částku 26 592 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 960 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 11. 2018. Úroková sazba byla sjednána na 29 % ročně. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 33 993,71 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 3. K nároku b) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 6. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit souhrnnou částku 28 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 12. 2018. Úroková sazba byla sjednána na 29 % ročně. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 46 077,29 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 4. Žalovaná v prostém emailovém podání bez zaručeného elektronického podpisu (č.l. 42 spisu) uvedla, že souhlasí s uznáním dluhu a žádá o zaslání smíru ve věci s tím, že tento měsíc poslala žalobkyni částku 3 000 Kč. Dále žalovaná zmínila, že splácí i další úvěry. 5. Podáním doručeným soudu dne 5. 10. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět o částku 3 000 Kč (týkající se nároku b) s odůvodněním, že žalovaná částku 3 000 Kč uhradila po zahájení řízení. V souladu s návrhem žalobkyně soud řízení částečně zastavil co do částky 3 000 Kč dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 6. Soud zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání, neboť nebyly splněny podmínky uvedené v § 153a odst. 1 o. s. ř., podle kterého uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uznáním nároku ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř. se rozumí procesní úkon žalovaného (tedy projev vůle adresovaný soudu), z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný uznává nárok, který byl vůči němu uplatněn v žalobě. Emailové podání žalované nelze považovat za uznání dluhu ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o prostý email, který nebyl žalovanou podepsán. Navíc z podání žalované jednoznačně nevyplývá, který (z více dluhů) uplatňovaných žalobkyní chce uznat. Z toho důvodu soud návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání zamítl. 7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila pouze Zákaznické karty (č.l. 18 a 22 spisu). Ze zákaznické karty ze dne 6. 6. 2017 (tedy sepsané ve stejný den jako smlouva o zápůjčce) vyplývá, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti [právnická osoba] Čistý příjem žadatelky je uveden ve výši 9 146 Kč, tzv. ostatní příjem činí 4 000 Kč (bez bližší specifikace) a další čisté příjmy domácnosti 16 820 Kč. V kolonce Ověřené dokumenty jsou zaškrtnuta políčka pracovní smlouva z 1. 9. 2016 a výplatní pásky za únor, březen a duben 2017. Z uvedeného vyplývá, že původní věřitelka ověřila jen čistý příjem žadatelky ve výši 9 146 Kč, další tvrzené a blíže nespecifikované příjmy ověřovány nebyly. Přesto původní věřitelka vycházela z žalovanou tvrzeného měsíčního příjmu 29 966 Kč. Výdaje dle zákaznické karty činily 3 500 Kč a není zřejmé, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Tvrzené výdaje nebyly původní věřitelkou nijak ověřeny, přesto z nich původní věřitelka vycházela. Obdobně nedbale postupovala původní věřitelka i při poskytnutí druhé půjčky ze dne 13. 9. 2017, když původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které nijak neověřovala (z karty zákazníka ze dne 13. 9. 2017 na č.l. 22 spisu vyplývá, že k žádosti o úvěr byly doloženy pouze„ výplatní pásky“ za červen, červenec a srpen 2017 a pracovní smlouva ze dne 1. 9. 2016). Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka provedla lustraci žalované v evidenci dlužníků a že by se zabývala celkově majetkovými poměry žalované. Žalobkyně byla u jednání poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je povinna doložil, zda a jakým způsobem původní věřitelka zjišťovala a ověřovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, zda má žalovaná další závazky, zda své závazky řádně splácí. Žalobkyně však žádné další důkazní návrhy neučinila. 8. Soud má za prokázané, že původní věřitelka [právnická osoba] poskytla žalované dne 6. 6. 2017 finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a dne 13. 9. 2017 finanční prostředky ve výši 31 000 Kč (viz smlouvy o zápůjčce na č.l. 16 a20 spisu). 9. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila na první půjčku částku 46 077,29 Kč a na druhou půjčku částku 33 993,71 Kč. 10. Pohledávky za žalovanou ze shora popsaných smluv o zápůjčkách postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 24 až 31 spisu). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávek dopisem ze dne 6. 1. 2020 (č.l. 32 spisu), který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalované dne 25. 1. 2021 (podací lístek č.l. 33 spisu). 11. Žalobkyně doložila k důkazu uznání dluhu ze dne 27. 8. 2018, ze kterého vyplývá, že žalovaná podepsala dne 27. 8. 2018 listinu nazvanou„ Uznání dluhu se splátkovým kalendářem“, ve které žalovaná uznala svůj dluh ve výši 34 957,59 Kč ze smlouvy [číslo] dluh ve výši 48 665 Kč ze smlouvy [číslo] souhlasila se splátkovým kalendářem po 4 000 Kč. 12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 13. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť se žádným způsobem nezabývala tím, zda a jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované, spolehla se pouze na tvrzení žalované v zákaznické kartě. Doložený příjem žalované byl přitom poměrně nízký (9 146 Kč v případě první smlouvy, popř. 12 248 Kč v případě druhé smlouvy). Výdaje tvrzené žalovanou jsou zcela jednoznačně podhodnocené, navíc nebyly nijak ověřeny, přičemž původní věřitelka nezjišťovala ani výdaje spolužijících osob (ačkoliv jejich příjmy zřejmě zohledněny byly jako tzv. další příjmy domácnosti). Přesto původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a 31 000 Kč (v rozmezí tří měsíců). Původní věřitelka se nemohla objektivně domnívat, že by žalovaná byla schopna z čistého měsíčního příjmu 9 146 Kč pravidelně splácet částku 3 505 Kč. <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2053 uzná-li někdo s