6 C 143/2021-52 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 826 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 203,73 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 542,03 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 963,71 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úrokem 19,98 % ročně z částky 8 963,71 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 22. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, když dosud uhradil pouze 2 535 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z jistiny ve výši 19,98 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017. 3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 7. Ze zákaznické karty ze dne 22. 10. 2014 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původního věřitele [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije v podnájmu, má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnán jako dlaždič se mzdou 10 000 Kč, jiný příjem činí 4 000 Kč a další příjmy domácnosti činí 8 600 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 12 200 Kč, žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky, podnájemní smlouvu a občanský průkaz. Tyto doklady však nebyly doloženy. 8. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 22. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč a dále zaplatit celkovou částku 8 361 Kč. Zápůjčka měla být splacena spolu s poplatkem v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, poslední splátka měla být ve výši 248 Kč. 9. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne 16. 11. 2017 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 10. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 7. 2020. 11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. 13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 361 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel důsledně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 15. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a rovněž dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. 16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 21. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce a zápůjčku splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalovaného v době před uzavření smlouvy o zápůjčce. Příjmy a výdaje žalovaného tak nelze ověřit. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Pokud jde o výdaje, pak není vůbec zřejmé, zda do nich jsou promítnuty i náklady na péči o nezaopatřené dítě. V případě příjmů pak ze zákaznické karty není jakkoli známo, co představují jiné příjmy žalovaného a další příjmy domácnosti, jakož jakými položkami jsou tyto příjmy tvořeny; tyto příjmy právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Nelze přitom přehlédnout, že bez takto nejasných a nedoložených jiných příjmů žalovaného a dalších příjmů domácnosti by příjmy žalovaného byly o 2 200 Kč nižší nežli jeho výdaje. Postup žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že skutečným cílem žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 22. Původní věřitel tedy na zá