7 C 189/2021-60 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že dne 25. 9. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo], platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru ze dne 20. 11. 2018 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 35 268 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 15. 12. 2018 Lhůta splatnosti je sjednána v posledním odstavci první strany Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli Smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 43 700 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 29 068 Kč - nesplacené smluvní pokuty ve výši 14 532 Kč za období od 16. 12. 2018 do 28. 4. 2020 (0,1 % denně z dlužné jistiny 29 068 Kč - neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána v souladu s ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na výzvu nereagovala. Pohledávka za žalovanou z původního věřitele na žalobkyni byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Jedná se o adresu dle CEO. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Pohledávka za žalovanou z původního věřitele na žalobkyni byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 9. Dále má soud za prokázané, že dne 25. 9. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o úvěru [číslo], platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru ze dne 20. 11. 2018, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na [webová adresa]), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalované, dále k ochraně jejích osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalované je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o úvěr byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve 30 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Tímto žalovaná čerpala úvěr. Žalovaná odsouhlasila při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením [příjmení] a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalované na e-mail uvedený při žádosti o úvěr. Z těchto dokumentů žalovaná jakožto spotřebitel získala potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohla posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Úvěry schopnost žalované byla původním věřitelem dostatečně ověřeno. 10. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 35 268 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 15. 12. 2018 Lhůta splatnosti je sjednána v posledním odstavci první strany Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru, uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli Smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 - 1Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 43 700 Kč a skládala se z 1/ nesplacené jistiny ve výši 29 068 Kč, 2/ nesplacené smluvní pokuty ve výši 14 532 Kč za období od 16. 12. 2018 do 28. 4. 2020 (odpovídající 0,1 % denně z dlužné jistiny 29 068 Kč a 3/ neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána v souladu s ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na výzvu nereagovala. 11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, když finanční prostředky byly žalované poskytnuty. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když dlužnou částku s příslušenstvím nevrátila. Za tohoto stavu tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, proto bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 12. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 744 Kč, odměně advokáta ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 3 620 Kč. Důvody hodn