7 C 232/2021-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně představuje dlužnou částku skládající se z jistiny a příslušenství z titulu uzavřené smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 28. 9. 2018, č. smlouvy [číslo]. Dne 1. 10. 2018 žalobkyně poskytla žalované finanční částku ve výši 147 000 Kč. Ve smlouvě sjednán úrok ve výši 10,99 % ročně. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny (jako jednorázová smluvní pokuta), maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. <i>3. Podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> <i>4. Podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle odst. 2 k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 3 usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Podle odst. 4 usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.</i> 5. Soud vyzval žalovanou usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (kvalifikovaná výzva dle ust. § 114b o. s. ř.) k vyjádření, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě uznává jen zčásti nebo co do základu a v případě, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Dále byla poučena o skutečnosti, že pokud nemůže podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinna před uplynutím stanovené lhůty 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení sdělit soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání. Tento vážný důvod je pak povinna soudu prokázat. Dále byla poučena v tom smyslu, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě 30-ti denní lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud pak ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání v souladu s ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. 6. Soud pak s odkazem na citovaná rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži v souladu s ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání, když má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu uplatňován žalobou, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 7. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 429 Kč, odměně advokáta ve výši 5 540 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 25 628,20 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nemusel výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků přiznat. Výrok ad II tohoto rozhodnutí. 8. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. <i>9. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i>