7 C 262/2020-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], založená ve [příjmení] republice [země] se sídlem: [adresa], [země], registrační číslo [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], DIČ: [anonymizováno] jako původním věřitelem a postupitelem a [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je německou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části [anonymizováno] tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek [anonymizováno] pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [anonymizováno] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru [částka] a splatností dne [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo], jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne [datum]. Žalovaný byl v případě svého prodlení upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši [částka] činí celkem [částka] a byla splatná nejpozději dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou do DS dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jedná se o adresu dle CEO. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o.s.ř.. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřili. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s.ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Pode ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Soud má za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ([číslo listu]). Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 9. Dále má soud za prokázané, že původní věřitel je [anonymizováno] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru ([číslo listu] a násl.), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] ([číslo listu]). Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo], jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne [datum]. Výše tohoto poplatku, jinak také by se mohlo jednat o úrok z úvěru, byl ve výši [anonymizováno] z jistiny při splatnosti úvěru jeden [anonymizována dvě slova] procentuální vyjádření by pak odpovídalo výši [anonymizována čtyři slova] = [anonymizováno] ročně. 10. Žalovaný byl v případě svého prodlení upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum] ([číslo listu]). Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši [částka] činí celkem [částka] a byla splatná nejpozději dne [datum]. Předžalobní upomínka byla žalovanému učiněna písemně dne [datum] ([číslo listu] [anonymizováno]). Na dluh žalovaný plnil pouze částkou ve výši [částka]. 11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], a to na účet žalovaného. Žalovaný byl tak povinen svému věřiteli vrátit tuto částku poníženou o platby žalovaného, tedy o částku ve výši [částka]. Pokud se týká smlouvy v části sjednaného poplatku ve výši [částka], odpovídající [anonymizováno] z jistiny, který lze i jinak považovat za úrok z úvěru, pak soud shledává smlouvu v této části za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřené výše tohoto poplatku úroku (při jednoměsíční době splatnosti). Protože však při vypůjčení finanční částky má věřitel právo na úroky z úvěru, pak soud dospěl k závěru, že by nebylo správné a spravedlivé, aby věřitel neobdržel žádnou odměnu za poskytnutí finančních prostředků, proto soud žalobkyni přiznal na tomto nároku pouze částku odpovídající [anonymizováno] z jistiny, tedy částku odpovídající [číslo] z tohoto poplatku, tedy částku [částka]. Dle soudu byl tak žalovaný povinen vedle jistiny [částka] vrátit také částku [částka], tedy celkem [částka], nikoliv částku [částka]. Pokud tedy žalovaný na dluh plnil částkou [částka], pak nadále dluží částku [částka] minus [částka], tedy částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Za tohoto stavu soud proto v tomto rozsahu vyhověl. Výrok I. tohoto rozhodnutí a ve zbývající výši představující rozdíl mezi částkou [částka] minus [částka], tedy ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl z důvodu, absolutní neplatnosti ujednání o poplatku ze smlouvy. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 12. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyni přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení z důvodu, že dle názoru soudu byla žalobkyně neúspěšná pouze v části poplatku, kteréh