8 C 9/2020-82 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] a dále náhrady nákladů řízení ve výši [částka]. K odůvodnění svého návrhu uvedla, že žalovaný uzavřel distančním způsobem dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smluvně zavázal spolu s jistinou uhradit věřiteli také úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, který žalobkyně vyčíslila na celkovou částku [částka]. Žalovaný se smluvně zavázal též k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se dostal do prodlení. Smluvní pokutu vyčíslila žalobkyně na částku ve výši [částka]. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se v prodlení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k nápravě, avšak bezvýsledně. 2. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že žalovaného prověřil v databázi EUCB, zda není v prodlení s plněním jiného závazku. Ověřil, že žalovaný nežádá o povolení oddlužení, není proti němu vedena exekuce. Žalovaný prokázal svoji identitu dokladem totožnosti a doložil své příjmy výplatní páskou, z níž vyplýval jeho čistý měsíční příjem ve výši [částka]. 3. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel se [právnická osoba], [IČO], která pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. 4. Žalobkyně se v přípise ze dne [datum] vzdala práva účasti na projednání věci a tvrdila další skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Doložila kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, výplatní pásku žalovaného za období [číslo], výpisy z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], tabulku posouzení úvěruschopnosti (kartu zákazníka). 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je [příjmení] [jméno] 162, [obec]. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni [datum]. Jelikož zásilku nebylo možné vložit do schránky adresáta, vrátil doručující orgán zásilku zpět soudu. Soud v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. o této skutečnosti vyvěsil sdělení na úřední desku. Soud žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně se práva účasti na projednání věci vzdala, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, podle § 115a o. s. ř. 6. Soud při posouzení věci vycházel z těchto listinných důkazů – předžalobní upomínka ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě, smlouva o úvěru ze dne [datum] s přílohami, emailové upomínky, kopie občanského průkazu žalovaného, kopie řidičského průkazu žalovaného, výplatní páska žalovaného za období [číslo], výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], tabulka posouzení úvěruschopnosti, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, vyjádření žalobkyně. 7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitel [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroku z úvěru v celkové výši [částka]. Dvěma postupními smlouvami byla pohledávka za žalovaným postoupena až na žalobkyni, která se domáhá úhrady jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru včetně smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za upomínku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný takové tvrzení nijak nezpochybnil. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 9. [příjmení] soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo]. 10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost uloženou v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to zjištěním solventnosti vydlužitele. Z předložených listin vyplývá, že žalovaný před poskytnutím úvěru doložil právnímu předchůdci žalobkyně pouze výplatní pásku za období [číslo], dva výpisy z účtu za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], řidičský a občanský průkaz. Smlouva o spotřebitelském úvěru však byla mezi stranami uzavřena dne [datum]. Doložené výpisy z účtu tedy byly neaktuální a dokládaly finanční toky na účtu žalovaného téměř rok zpětně. Z doložené tabulky posouzení úvěruschopnosti (č.l. 51) vyplývá, že žalovaný byl zavázán z dalšího úvěru s měsíční splátkou ve výši [částka]. Žalobkyně