11 C 35/2022-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 15. 2. 2022. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 350 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení. 2. Elektronický platební rozkaz byl Okresním soudem v Kroměříži ve věci vydán k návrhu žalobce dne 23. 2. 2022 pod č.j. EPR 31538/2022-5, který byl zrušen usnesením ze dne 6. 5. 2022 podle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř., protože se jej nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k žalobě na písemnou výzvu soudu nevyjádřila. 4. Žalované bylo doručováno na adresu [adresa žalované] (okres [okres]), což je adresa trvalého pobytu vedená v centrální evidenci obyvatel od 1. 4. 2019. Soud za doručovací adresu považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. tuto adresu, když žalovaná nemá datovou schránku. Jelikož se žalovaná ve věci nevyjádřila, neuvedla tak adresu místa v České republice, na kterou ji mají nebo mohou být doručovány písemnosti. Žalovaná také jako fyzická osoba nemá podle § 46b písm. a) část věty po středník o.s.ř. adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou ji mají být doručovány písemnosti. Na uvedené adrese bylo žalované doručeno dne 8. 7. 2022, a to fikcí doručení. 5. Okresní soud v Kroměříži vyzval usnesením pod č.j. 11 C 35/2022-20 ze dne 23. 6. 2022 žalovanou, aby v 10 denní lhůtě sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání. Nevyjádří-li se, bude předpokládat, že souhlasí. 6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů, neboť žádný z účastníků neměl proti uvedenému postupu námitek, resp. žalobce vyslovil souhlas a žalovaná se nevyjádřila. Vyhlášení rozsudku bylo soudem nařízeno na den 13. 9. 2022. 7. Soud vzal za prokázané, že žalovaná se jako držitel televizního přijímače přihlásila jako poplatník televizního poplatku dne 31. 5. 2019. Tímto okamžikem vznikla žalované ze zákona poplatková povinnost. Tuto povinnost žalovaná následně nesplnila v období od měsíce února 2021 do listopadu 2021. Výše poplatku měsíčně činí 135 Kč. Žalované tak činí dluh celkem částku 1 350 Kč. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužných poplatků ze dne 3. 12. 2021 s přehledem nezaplacených předpisů (zásilka se vrátila zpět bez doručení). Zasíláno bylo na adresu uvedenou v přihlášení [adresa žalované]. 8. Právní hodnocení: [anonymizováno] je právnickou osobou zřízenou zák. č. 483/1991 Sb., o České televizi. Pravomoc soudu k rozhodnutí o dlužných poplatcích je dána § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Věcná příslušnost je dána § 9 odst. l o.s.ř. a místní příslušnost je dána § 84 a § 85 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Žalované vznikla povinnost platit televizní poplatky podle zákona č. 348/2005 Sb. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2008, činí sazba poplatku 135 Kč měsíčně. Povinnost platit poplatek je v návaznosti na držení televizního přijímače a podanou přihlášku až do doby odhlášení, a to dle § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb. Nebylo zjištěno, ani žalovanou tvrzeno, že by v předmětném dlužném období byla osobou osvobozenou od televizního poplatku. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, neboť za výše uvedené měsíce nebyl televizní poplatek uhrazen ve lhůtě stanovené § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tj. do patnáctého dne kalendářního měsíce a zbývá na tyto poplatky uhradit celkem 1 350 Kč. Proto bylo žalobě vyhověno a žalobci tato částka přiznána. S plněním svého závazku se žalovaná dostala do prodlení a za toto prodlení nese odpovědnost. Proto byly žalobci přiznány i úroky z prodlení. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán podle § 513 a § 1968, § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce nárokuje úrok z prodlení za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby 15. 2. 2022 v kapitalizované podobě v celkové výši 72,30 Kč. V této výši pak byl žalobci úrok z prodlení přiznán. Výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení byl shledán správným. 9. K nákladům řízení. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., neboť žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady právního zastoupení. 10. Na náhradě nákladů právního zastoupení přiznal soud odměnu podle § 14b odst. 1, vyhlášky č. l77/l996 Sb., advokátní tarif, ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč), 2 x 100 Kč režijní paušál podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. l77/l996 Sb., advokátní tarif, a to za 2 úkony právní služby, a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 126 Kč, tj. 21% z částky 600 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení ve smyslu § l37 odst. 3 o.s.ř. Výše daně z přidané hodnoty je dána § 47 zák. č. 235/2004 Sb., ve znění účinném od l. 1. 2013 s tím, že osvědčení advokáta o registraci u finančního úřadu k placení daně z přidané hodnoty je založeno ve správním rejstříku. Soud dospěl k závěru, že přiznané náklady řízení podle shora citovaného ustanovení jsou přiměřené uplatněnému nároku žalobce a vylíčení potřebných rozhodujících skutečností. 11. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § l60 odst. l část věty po středník o.s.ř. 12. Zaplacení nákladů řízení k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o.s.ř. 13. Podle § 157 odstavec 4 o.s.ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.