12 C 175/2022-75 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 6. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 24 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 429 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, úrokem 21,05 % ročně z částky 22 429 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 2. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč převedla žalované na její účet a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky v celkové výši 42 000 Kč splatit v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč počínaje dnem 20. 1. 2021. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto jí žalobkyně odeslala 3 písemné upomínky, za které ji vznikl nárok na zaplacení poplatku ve výši 3 x 100 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 26. 5. 2022. Žalovaná v současné době dluží žalobkyni z titulu nezaplaceného úvěru částku 23 775 Kč. Dle čl. I. smlouvy o úvěru má žalobkyně nárok na zápůjční úrok ve výši 21,05 % ročně, který je kapitalizován ke dni zesplatnění na částku 1 346 Kč. 2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací a listin požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla prověřena v rámci centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. 3. Žalovaná ve svém vyjádření uplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalobkyní, která špatně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované. Reálně žalobkyně poskytla žalované částku 27 500 Kč, přičemž žalovaná na úvěr již uhradila žalobkyni 16 150 Kč, zbývá tedy doplatit pouze 11 350 Kč. 4. K nařízenému jednání na den 26. 9. 2022 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily a ani nepožádaly o odročení jednání, soud tedy věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 12. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč bude zaslána na bankovní účet žalované a částka 2 500 Kč bude uhrazena zprostředkovateli, což se také stalo (k tomu vizte potvrzení o provedení transakce na č. l. 42 až 43 spisu). Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu ve výši 30 000 Kč a zaplatit úrok v částce 12 000 Kč, to vše ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč RPSN činila 30,6 %. 8. Z výpisu z účtu žalované (č. l. 17 až 24 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni v období od 19. 1. 2021 do 26. 5. 2022 zaplatila na úvěr částku 16 150 Kč. 9. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 9. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované 16 000 Kč měsíčně a výdajů na bydlení 4 500 Kč měsíčně, přičemž zohlednila normativní náklady na bydlení, životní minimum a nezabavitelnou částku. Žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalované za srpen až říjen 2020, ze kterých se podává, že měsíční příjem žalované byl okolo 16 000 Kč, a dále výpis z účtu žalované za listopad 2020 (č. l. 29 verte, 30 verte spisu), ze kterého vyplývá, že měsíční příjmy žalované (16 275 Kč) byly nižší než její měsíční výdaje (18 691,52 Kč), a že zůstatek účtu je záporný (- 25 413,40 Kč). Z čestných prohlášení žalované ze dne 2. 12. 2020 (č. l. 41 spisu) vyplývá, že žalovaná nemá žádné závazky, její měsíční příjem činí 16 000 Kč a výdaje 4 500 Kč. Dále žalobkyně doložila negativní výpis žalované z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. 10. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 26. 5. 2022 (č. l. 44 spisu). 11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 12. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. 13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 27 500 Kč (2 500 Kč poskytla zprostředkovateli). Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, a to v celkové výši 42 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. 15. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako