16 C 24/2022-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 3 955 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 367,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 903,46 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z částky 3 209,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 20,98 % p.a. z částky 3 209,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 5 719 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] dne 22. 8. 2015 uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč nejpozději do 18. 6. 2016. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 4 000 Kč. Od postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho. 3. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. 4. Na výzvu soudu žalobkyně dne 23. 2. 2022 (č.l. 38-46) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Doklady však nemá k dispozici. Z karty zákazníka ze dne 22. 8. 2015 vyplynulo, že žalovaná měla mít pravidelný příjem ze státní podpory ve výši 11 500 Kč měsíčně, další příjem 8 074 Kč, přídavky 10 300 Kč, nemá jinou zápůjčku. Dále bylo v kartě zákazníka uvedeno, že žalovaná byla t.č. na mateřské dovolené, brala přídavky na 4 nezaopatřené děti a její výdaje na domácnost činí 20 200 Kč. Použitelný příjem tak činil 9 674 Kč měsíčně. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu, kde si zásilku žalovaná dne 21. 2. 2022 vlastnoručně převzala. 6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba] a žalovaná dne 22. 8. 2015 uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 5 000 Kč (č.l. 18-19). Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč nejpozději do 18. 6. 2016. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 4 000 Kč. Od postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho (č.l. 21). 9. [právnická osoba], postoupila pohledávky za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, o čemuž byla žalovaná dopisem ze dne 6. 12. 2019 (č.l. 22-23) uvědoměna. 10. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 10. 5. 2020 doporučeně (č.l. 24-26). 11. Z karty zákazníka (č.l. 41) bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla na mateřské dovolené, její příjmy v celkové výši 29 874 Kč sestávaly z mateřského příspěvku, přídavků na děti a sociální dávky. Žalovaná se starala o 4 nezaopatřené děti, bydleli v podnájmu a její měsíční výdaje činily 20 200 Kč. Použitelný příjem tak činil 9 674 Kč pro 5 osob. Z tohoto příjmu měla žalovaná hradit 43 splátek po 185 Kč týdně, tedy 740 Kč měsíčně. 12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě jejího tvrzení, k tomu však nedoložila žádné doklady. Nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), či řádně zjišťoval další závazky žalované (například exekuční řízení či vymáhání, atp.). 13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], poskytla žalované dne 22. 8. 2015 v hotovosti úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč nejpozději do 18. 6. 2016. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 4 000. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobce však ani v jednom případě neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. 15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze