16 C 83/2022-53 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 289,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 053,08 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p. a. z částky 9 925,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroků ve výši 25,77 % p.a. z částky 9 925,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ [číslo], dne 8. 8. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 10. 2020. 3. Pohledávka za žalovaného byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. 4. Za dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku postoupení žalovaný uhradil částku 5 200 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 23. 1. 2020. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho. 5. Na výzvu soudu žalobkyně dne 21. 6. 2022 (č.l. 36-37) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Z karty zákazníka ze dne 7. 8. 2019 se podává, že žalovaný měl být zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pomocný kuchař ve společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 12 546 Kč a žít formou spolubydlení. Žalobkyně přiložila kopii pracovní smlouvy, výplatních lístků, smlouvy o pronájmu bytu. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], [IČO], a žalovaný dne 8. 8. 2019 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč (č.l. 15-16). Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr spolu s úrokem z půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách počínaje dnem 15. 8. 2019, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 10. 2020. Za celou dobu smluvního vztahu uhradil žalovaný 5 200 Kč, kdy poslední platba byla provedena dne 23. 1. 2020. Od postoupení pohledávky neuhradil ničeho. 9. [právnická osoba], postoupila pohledávky za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni, o čemuž byl žalovaný dopisem ze dne 3. 2. 2022 (č.l. 24-25) uvědoměn. 10. Předžalobní výzva byla na adresu žalovanému odeslána dne 14. 4. 2022 doporučeně (č.l. 26-28). 11. Z karty zákazníka (č.l. 17-18) bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy byl svobodný, bydlel jako spolubydlící od [číslo] na základě doložené nájemní smlouvy (č.l. 40-41). Žil s partnerkou a dvěma nezaopatřenými dětmi. Byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, k čemuž byly doloženy výplatní pásky a pracovní smlouva (č.l. 38-39). Jeho měsíční příjmy činily 10 546 Kč ze mzdy a 2 000 Kč další příjmy. Celkem příjmy 12 546 Kč. Výdaje na bydlení činily 6 500 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, celkové výdaje tedy celkem 11 000 a použitelný příjem činil 1 540 Kč. Z tohoto měl hradit 1 200 Kč měsíčně (tedy 300 Kč týdně po dobu 60 týdnů). 12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě jeho tvrzení, k čemuž doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a smlouvu o nájmu. Nedoložil však, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), či byly řádně zjišťovány další závazky žalovaného (například exekuční řízení či vymáhání, atp.). 13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 8. 8. 2019 v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách 300 Kč. Za celou dobu smluvního vztahu uhradil žalovaný 5 200 Kč. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobce však ani v jednom případě neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. 15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7.