17 C 7/2022-19 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 1. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 63 250 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se žalovaným v minulosti uzavřela několik smluv o zápůjčce, na základě kterých poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky, které si on převzal. Konkrétně se jedná o zápůjčku dne 14. 5. 2015 na částku 148 000 Kč, v průběhu roku 2016 14 x 3 000 Kč, dne 28. 11. 2018 na částku 35 000 Kč. Vráceno bylo pouze 161 750 Kč. Žalobkyně žalovanému přípisem ze dne 15. 11. 2021 zápůjčky vypověděla a vyzvala jej k vrácení ve lhůtě šesti týdnů od doručení výpovědi. Dle oznámení doručovatele se zásilka dostala žalovanému do dispozice dne 16. 11. 2021, splatnost tak nastala dne 28. 12. 2021. Žalovaný ani nevyužil možnosti splátek. Dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní upomínce. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě a společně s tím jej poučil, že je ve vyjádření povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu, uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé rozsudkem pro uznání. Pokud nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, k vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovanému bylo usnesení specifikované v odstavci 2. tohoto rozsudku doručeno do vlastních rukou dne 12. 3. 2022. Žalovaný však na výzvu soudu nikterak nereagoval. 4. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 5. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř., k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 6. Podle § 114b odst. 3 a 4 o. s. ř., usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 7. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odstavec 3) musí být poučen. 8. Podle § 153a odst. 3 a 4 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 9. Třicetidenní lhůta k podání písemného vyjádření ze strany žalovaného uplynula dnem 11. 4. 2022. Ačkoliv byl žalovaný řádně poučen, nereagoval včas a řádně na výzvu soudu a k žalobě se ve třicetidenní lhůtě ode dne doručení usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (ani později) písemně nevyjádřil. Pokud žalovaný ve stanovené lhůtě nesplnil bez vážného důvodu svoji povinnost se ve věci samé písemně vyjádřit a ani před uplynutím této lhůty soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává (tzv. fikce uznání). 10. Jelikož se má za to, že žalovaný nárok žalobkyně uznal a současně nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o nároku žalobkyně, aniž ve věci nařídil jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. 11. Účastníci řízení uzavřeli v souladu s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, několik smluv o zápůjčce, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 225 000 Kč, žalovaný tyto převzal. Vrátil celkem 161 750 Kč, k úhradě tedy dosud zbývá 63 250 Kč, kdy splatnost této částky nastala ke dni 28. 12. 2021 v souladu s § 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni jistinu, dále zákonné úroky z prodlení z této částky od 29. 12. 2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, do zaplacení, v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 3 163 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu ve výši 10 980 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 3 660 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka). Za uvedené úkony právní služby byla přiznána v souladu s § 13 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 2 494,80 Kč Celkem tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 17 537,80 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.