18 C 361/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 22. 4. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 116 054,79 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně došlo mezi jejím právním předchůdcem - společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]), [IČO] a žalovaným dne 3. 5. 2008 k uzavření Smlouvy o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 389 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 804 Kč. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy a právní předchůdce žalobkyně tak odstoupil ke dni 25. 3. 2010 od Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného však žalovaný nadále dluží žalobkyni částku 116 054,79 Kč, spolu s příslušenstvím. 3. Pohledávky vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností od 15. 3. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. 4. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené ve spisu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 10. 3. 2022. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 2395 o. z. (se) smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. (p) oskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení (v ) áže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. (ú) věrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení (m) ůže úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2048 o. z. (u) jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. pak (z) aplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. A dle § 2051 o. z. (m) ůže soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 11. A podle § 1802 o. z. (m) ají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: 14. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 15. Soud má za prokázané, že dne 3. 5. 2008 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 389 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 804 Kč. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy a právní předchůdce žalobkyně tak odstoupil ke dni 25. 3. 2010 od Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného však žalovaný nadále dluží žalobkyni částku 116 054,79 Kč, spolu s příslušenstvím. 16. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovaným (dlužníkem), byla uzavřena platně výše zmíněná smlouva o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení obchodního zákoníku. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by mu finanční částka nebyla poskytnuta či že by na dlužnou částku zaplatil více, než uvedla žalobkyně v podané žalobě. Za tohoto stavu soud v rozsahu žalované částky spolu s příslušenstvím žalobě vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku). 17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto soud přiznal žalobkyni v souladu s jejím návrhem plnou náhradu nákladů řízení skládající se z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 4 643 Kč, odměny advokáta podle § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 5 780 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, kvalifikovaná výzva a účast u jednání) 3 x částka 5 780 Kč, 3 x RP po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH v dané výši, tedy celkem 26 713,40 Kč (výrok ad II. tohoto rozsudku). 18. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 19. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 20. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.