19 C 177/2021-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 10 823,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 9. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který mu vyplatila v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal na příslušnou smlouvu uhradit celkem částku 18 592 Kč, tedy úvěr ve výši 10 000 Kč a celkovou výši poplatků související s poskytnutím úvěru ve výši 8 592 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po částce 1 328 Kč, poslední splátka byla splatná dne 30. 11. 2020. [příjmení] 8 592 Kč se skládá z úroku ve výši 963 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, dále nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a poplatku za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, celkově dle tvrzení žalobkyně uhradil částku ve výši 1 850 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, s účinností ke dni 19. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 20 068,87 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 080,06 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 791,81 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 412,42 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 836,82 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 620,89 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 716,45 Kč za období od 1. 12. 2020 do 11. 6. 2021, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 394,05 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 743,37 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 19 C 177/2021-37, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádostí o úvěr. Dále výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, oznámeními ze dne 17. 8. 2021 a 6. 9. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částce 1 328 Kč, a to do 30. 11. 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 10 000 Kč a úroky, nazvané částečně jako poplatky související s poskytnutím úvěru v celkové výši 8 592 Kč, které žalobkyně rozdělila na čtyři části – úrok, úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso splátek v hotovosti. S ohledem na skutečnost, že celá tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba tedy činila 85,92 %, RPSN dle smlouvy činila 272,44 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 963 Kč a nákladů na úvěr ve výši 929 Kč, celkem tedy 1 892 Kč. Pokud tedy žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 850 Kč, uhradil tím část jistiny a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 8 150 Kč a úroku v celkové částce 1 892 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) z této přiznané částky. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 85,56 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. (soud však zavázal žalobkyni k doplatku částky 200 Kč), celkem tedy 1 000 Kč a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 2 452 Kč. S ohledem na procento úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení částku 2 097,93 Kč. 10. Výrok IV. je odůvodněn dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, když soud nevydal v předmětné věci elektronický platební rozkaz a na soudním poplatku bylo uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tedy doplatit částku ve výši 200 Kč.