19 C 182/2021-96 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 13 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela dne 30. 5. 2014 se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované prostředky ve výši 18 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Uvedenou částku převzala žalovaná hotově v den uzavření smlouvy a zavázala se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 31 320 Kč, tedy půjčku ve výši 18 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím půjčky ve výši 13 320 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po částce 540 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 7. 2015. [příjmení] 13 320 Kč se skládá z úroku ve výši 2 520 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále poplatku za zpracování ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 7 200 Kč. Žalovaná dlužné splátky řádně nehradila, poslední platbu provedla dne 24. 5. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 17 820 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 13 500 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 396,62 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 103,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 035,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 728,98 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 396,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 396,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. 19 C 182/2021-93, žalovanou vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaná se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) s žalovanou dne 30. 5. 2014, v souladu s ní poskytla žalované zápůjčku ve výši 18 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 13 320 Kč v 58 týdenních splátkách po částce 540 Kč s tím, že poslední splátka je splatná 9. 7. 2015. [příjmení] 13 320 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 2 520 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní splácení ve výši 7 200 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 23,72 % ročně, RPSN pak 75,72 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 18 000 Kč a vyjádřila souhlas se smluvními podmínkami. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když řádně nesplácela poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 820 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 7. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 5. 2014 smlouvu o úvěru, ačkoliv tato byla označena jako smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po částce 540 Kč, a to do 9. 7. 2015. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 18 000 Kč a úroky nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky ve výši 13 320 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, částka za administrativní činnost a nakonec částka za hotovostní splácení. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 74 %, RPSN dle smlouvy činila 75,72 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 2 520 Kč. Pokud tedy žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 820 Kč, uhradila tím téměř celou jistinu. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny ve výši 180 Kč a úroku ve výši 2 520 Kč, celkem tedy 2 700 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 23,72 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 10 800 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.