19 C 71/2022-106 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 26 099,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 8. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Uvedená částka byla žalovanému zaslána na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku poskytnutého úvěru spolu s úrokem 140 %, celkem tedy částku 131 880 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po částce 5 495 Kč, ke každému 17. dni v měsíci. Žalovaný v souladu se smlouvou dvakrát požádal o bezplatný odklad splátek, kterému bylo vyhověno a došlo tak k odkladu splátek [číslo]. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nehradil. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu celkem částku 65 940 Kč, po zesplatnění úvěru uhradil ještě žalovaný celkem 46 485 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 26 099,28 Kč sestávající z dlužné nové jistiny ve výši 9 745 Kč (původní jistina 4 951,53 Kč, smluvní pokuta 2 994 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 1 800 Kč), smluvní pokuty 16 354,28 Kč a úrok ve výši 90,82 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 12. 8. 2022 tak, že se s žalobkyní snažil bezúspěšně domluvit na splátkách, celou dlužnou částku by doplatil do konce měsíce září, již uhradil částku ve výši 6 200 Kč, chtěl by se případně domluvit na splátkách. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, a to ani po odročení jednání k jeho žádosti. Soudu se opakovaně omluvil s odkazem na zdravotní důvody s tím, nechť je rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Požádal o možnost úhrady dlužné částky formou měsíčních splátek v částce 1 500 Kč. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (smlouvy o úvěru) [číslo] soud zjistil, že žalovaný dne 8. 1. 2019 požádal o úvěr a žalobkyně oznámením o schválení úvěru ze dne 10. 1. 2019 poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč schválila. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 131 880 Kč v 24 měsíčních splátkách po částce 5 495 Kč s počátkem splácení k datu 17. 2. 2019, poslední splátka byla splatná 17. 1. 2021. Zápůjční úroková sazba činí 140 % ročně, RPSN pak 134,64 %. Dále soud ze smlouvy zjistil, že v případě prodlení žalovaného o délce 30 dnů má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení (čl. 6) a na náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení (čl. 6). V případě prodlení o délce 65 dnů dochází k zesplatnění úvěru a nesplacená jistina a úroky se stávají součástí tzv. nové jistiny. Žalobkyně má pak dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění, do zaplacení. Podpisem smlouvy žalovaný vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 60 000 Kč byla žalobkyní vyplacena dne 9. 1. 2019 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Ze zákaznické karty – hodnocení klienta, Potvrzení zaměstnavatele a výplatních pásek soud zjistil, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z žádostí o odložení splátek soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o odklad splátek nejprve pro pracovní neschopnost a poté dne 15. 4. 2020 z důvodu vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s pandemií covid-19. Z upraveného splátkového kalendáře ze dne 10. 4. 2019 a ze dne 15. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyhověla žádosti žalovaného o odklad splátek [číslo] dále v souladu s žádostí upravila předpis jednotlivých splátek. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 65 940 Kč a po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný celkem 46 485 Kč. Z dopisu ze dne 18. 11. 2019 a ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dne 17. 1. 2020, 17. 2. 2020, 19. 3. 2020, 17. 6. 2020, 20. 7. 2020 a 17. 8. 2020 k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 23. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo k zesplatnění všech závazků a vyzvala žalovaného k úhradě do deseti dnů, zároveň jej upozornila na možnost vymáhání soudní cestou. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne. 4. U jednání soudu dne 12. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pro částku ve výši 6 271 Kč, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby dne 4. 8. 2022. V tomto rozsahu bylo tedy řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem I. rozsudku částečně zastaveno. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takovýmto způsobem. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po částce 5 495 Kč, a to do 17. 1. 2021. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 60 000 Kč a částku ve výši 71 880 Kč. Úrok činil 140 % ročně, RPSN pak 134,64 %. Žalobkyně požaduje úrok ve výši 90,82 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 8. 2020 do zaplacení, což je dle názoru soudu výše, která je zcela v rozporu s dobrými mravy, i přesto, že žalobkyně požaduje úrok nižší, než je dohodnut ve smlouvě. Smlouva o úvěru je smlouva úplatná, nelze ji sjednat jako bezúročnou. Jestliže je tedy smlouva v části úroků neplatná, má žalobkyně právo na úroky obvyklé (§ 1802 občanského zákoníku), když výše smluvních úroků není stanovena žádným právním předpisem. Dle obecně zastávaného názoru se pak výše