19 C 92/2022-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 42 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 20. 8. 2020 se žalovaným smlouvu úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 25 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Uvedenou částku převzal žalovaný hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 45 000 Kč, tedy úvěr ve výši 25 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím půjčky ve výši 20 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po částce 750 Kč, poslední splátka byla stanovena na 14. 10. 2021. [příjmení] 20 000 Kč se skládá z úroku ve výši 5 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, poslední platbu provedl žalovaný dne 29. 8. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalovanému písemně oznámeno. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkem částku ve výši 42 000 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 17 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 437,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 501,74 Kč, úrok ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 15. 8. 2022, č. j. 19 C 92/2022-33, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud z doložených listin zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovaným dne 20. 8. 2020, v souladu s ní poskytla žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč v 60 týdenních splátkách po částce 750 Kč. [příjmení] 20 000 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 5 000 Kč, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba činí 24,36 % ročně, RPSN pak 206,15 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 25 000 Kč a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 3 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 14. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po částce 750 Kč, a to do 14. 10. 2021. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 25 000 Kč a úroky, nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky ve výši 20 000 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 80 %, RPSN dle smlouvy činila 206,15 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 5 000 Kč. Pokud tedy žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč, uhradil tím část jistiny a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny, tedy částky 22 000 Kč, společně s úrokem ve výši 5 000 Kč, celkem tedy částku ve výši 27 000 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 24,36 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 15 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 28,57 %, V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je