5 C 231/2022-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 9. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 14 999,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 999,90 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 396,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 488,96 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 755,61 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřela se žalovanou dne 8. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla splatnost úvěru nově ujednána na den 15. 3. 2021. Žalovaná se zavázala v tomto termínu uhradit původní věřitelce částku 14 999,90 Kč (jistinu úvěru) a poplatek ve výši 6 589 Kč. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru vzniklo původní věřitelce v souladu s čl. VIII, odst. 1, písm. d) smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu 755,61 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doložila, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované, uvedla, že schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla číslo svého občanského průkazu, jakož i další údaje, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Na základě předložených dokumentů a údajů sdělených žalovanou byla s odbornou péčí posuzována úvěruschopnost žalované splácet úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitelka vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru, neboť dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 40 000 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno více než deset dní předem, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 7. Společnost [anonymizována tři slova] (dále jen původní věřitelka) a žalovaná sjednaly dne 7. 1. 2021 přes internet smlouvu o úvěru, a to žalovaná jako spotřebitel, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované na její účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 15 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 4 745,45 Kč, a to do 30 dnů. RPSN činila 2 734,04 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Na základě dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 5. 3. 2021 byla jistina úvěru ponížena na částku 14 999,90 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto jistinu, jakož i poplatek ve výši 6 145,16 Kč, a to do 15. 3. 2021 (tyto skutečnosti vyplývají z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z dodatku ke smlouvě o půjčce na č.l. 12 až 21 spisu). 8. Původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč dne 8. 1. 2021 na účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] (viz potvrzení o platbě na č.l. 22 až 23 spisu). 9. Smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 28 spisu, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č.l. 30 spisu, jakož i přílohami na č.l. 29, 33 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původní věřitelkou (viz č.l. 34 až 35 spisu). 10. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka vycházela z údajů sdělených žalovanou, k tomu doložila„ Žádost o spotřebitelském úvěru“. Z této žádosti, která není žalovanou podepsána ani datována, vyplývá, že žalovaná byla zaměstnaná ve Fakultní nemocnici [obec] s příjmem 55 034 Kč, přičemž výdaje žalované činí 15 000 Kč. Kolonky měsíční splátky hypoték, bankovního úvěru, nebankovního úvěru, náklady na bydlení a ostatní výdaje nejsou vyplněny. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitelka provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků (ať už bankovních, či nebankovních), že by si ověřila příjmy žalované, či její výdaje. Přitom z informačního systému soudu vyplývá, že žalovaná měla od roku 2016 do roku 2020 celkem 4 exekuce, dále v roce 2021 další 2 exekuce). 11. Listinné důkazy na č.l. 24 až 27 spisu soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 13. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 14. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věři