5 C 366/2021-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení a) částky 10 565,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 764,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 318,12 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, dále zaplacení b) částky 3 825 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 764, 20296,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 873,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. K nároku a) žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 25. 1. 2019 se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 8 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 7 233 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 4 408 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil poskytovatel zápůjčky schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 5 993,73 Kč, poplatky ve výši 4 571,51 Kč a shora specifikované příslušenství. 3. K nároku b) žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 4. 11. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 6 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 4 617 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 6 792 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil poskytovatel zápůjčky schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 2 356,99 Kč, poplatky ve výši 1 468,01 Kč a shora specifikované příslušenství. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 20. 1. 2022. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 2. 2. 2022 bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 7. Ze zákaznické karty na č.l. 21 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 4. 11. 2018 původního věřitele [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. na dobu určitou od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019 a jeho čistý měsíční příjem činí 17 575 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 3 000 Kč. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, potvrzení o příjmu a výplatní pásky za červenec a září 2018, tyto doklady však nebyly doloženy. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by si původní věřitel ověřoval tvrzené výdaje žalovaného (např. že by požadoval předložení nájemní smlouvy apod.). 8. Smlouvou o zápůjčce č.l. 19 až 20 spisu bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali téhož dne, tj. 4. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 6 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 617 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč RPSN činila 319,42 %. 9. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na shora uvedenou zápůjčku částku 6 792 Kč. 10. Ze zákaznické karty na č.l. 25 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 25. 1. 2019 (tedy o necelé tři měsíce později) původního věřitele [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] na dobu určitou od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019 a jeho čistý měsíční příjem činí 17 391 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 2 000 Kč a interní splátky měsíčně 1 000 Kč. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, potvrzení o příjmu a výplatní pásky za listopad a prosinec 2018, tyto doklady však nebyly doloženy. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by si původní věřitel ověřoval tvrzené výdaje žalovaného, které byly o 1 000 Kč nižší, než výdaje tvrzené v předchozí zákaznické kartě. 11. Smlouvou o zápůjčce č.l. 23 až 24 spisu bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali téhož dne, tj. 25. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 8 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 233 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 254 Kč RPSN činila 246,19 %. 12. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na shora uvedenou zápůjčku částku 4 408 Kč. 13. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek č.l. 27 až 34 spisu, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 35 spisu, podací lístek č.l. 36 spisu). 14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 15. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel zápůjčky důsledně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť si nijak neověřil jeho tvrzené výdaje. Ačkoliv žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, tvrdil, že jeho měsíční výdaje (včetně nákladů na bydlení) činí pouze 3 000 Kč, následně dokonce jen 2 000 Kč. Poskytovatel zápůjčky z těchto údajů vycházel, aniž si je jakkoliv ověřil. Navíc žalobkyně nedoložila, že by původní věřitel provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných seznamech dlužníků. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena o svém břemenu důkazním, ani o následcích jeho nesplnění. 16. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav: 17. Předchozí věřitel důsledně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjistil a neověřil, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného. Tvrzené měsíční výdaje 3 000 Kč (2 000 Kč) jsou nepřiměřené nízké a netvoří ani životní minimum jednotlivce. Přesto původní věřitel poskytl žalovanému dne 4. 11. 2018 zápůjčku ve výši 6 000 Kč a dne 25. 1. 2019 zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný na první zápůjčku ve výši 6 000 Kč uhradil částku 6 792 Kč a na druhou zápůjčku ve výši 8 000 Kč uhradil částku 4 408 Kč. 18. Soud posuzoval věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy