5 C 74/2022-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2020 domáhala na žalované zaplacení a) částky 15 580 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 2 667,18 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 992,75 Kč, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení b) částky 1 359 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 309,59 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 115,63 Kč, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 046,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 1 046,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. K nároku a) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 16. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 3 560 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. 3. K nároku b) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 27. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 12 561 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. 4. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila dvě zákaznické karty (č.l. 22 a č.l. 26 spisu), ze kterých vyplývá, že žalovaná byla před poskytnutím obou úvěrů nájemníkem, byla svobodná a měla dvě nezaopatřené děti. Žalovaná byla zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činil 10 847 Kč v červenci 2017, popř. 11 650 Kč v říjnu 2017. V červenci 2017 byla žalovaná příjemcem příspěvku na bydlení ve výši 7 500 Kč, blíže nespecifikované státní podpory ve výši 8 280 Kč a blíže nespecifikovaného příjmu 2 000 Kč. Výdaje na bydlení činily dle žalované 8 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč, žalovaná měla exekučně strhávanou částku 1 000 Kč měsíčně, dále splácela úvěr či půjčku ve výši 1 900 Kč měsíčně. Tyto výdaje nebyly nijak doloženy. Žalobkyně dále neprokázala, že by původní věřitelka provedla lustraci žalované v evidenci dlužníků a že by se zabývala celkově majetkovými poměry žalované. Žalobkyně nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání nedostavila. 7. Soud má za prokázané, že původní věřitelka [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 27. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, a dne 16. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě kterých poskytla původní věřitelka žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč (z toho částka 5 389 Kč byla použita na refinancování předchozího úvěru (viz smlouvy na č.l. 20 až 21 a č.l. 28 až 29 spisu). 8. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila na 1. úvěr z července 2017 (nárok b) částku ve výši 12 561 Kč a na 2. úvěr z října 2017 (nárok a) částku ve výši 3 560 Kč Celkem žalovaná uhradila částku 16 121 Kč (viz přehled splátek na č.l. 34 spisu). 9. Pohledávky za žalovanou ze shora popsaných smluv o úvěru postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávek dopisem ze dne 29. 11. 2019 (č.l. 6a spisu), který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalované dne 13. 12. 209 (podací lístek č.l. 33 spisu). 10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 11. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť si neověřila výdaje žalované, ani to, zda žalovaná řádně splácí své závazky. Doložený příjem žalované byl přitom poměrně nízký (10 847 Kč v případě první smlouvy, popř. 11 650 Kč v případě druhé smlouvy), navíc žalovaná byla svobodná, měla dvě nezaopatřené děti a byla příjemcem dávek státní sociální podpory, popř. v hmotné nouzi (např. příspěvku na bydlení). Již v době podpisu první úvěrové smlouvy měla žalovaná půjčky či úvěry, dokonce byla na její majetek vedena exekuce. Navíc peněžní prostředky získané z 2. úvěru byly použity částečně na splacení jiného úvěru. Přesto původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a 11 000 Kč (v rozmezí necelých 3 měsíců). Původní věřitelka se nemohla objektivně domnívat, že by žalovaná byla schopna z čistého měsíčního příjmu 10 847 Kč pravidelně splácet částku téměř 1 000 Kč měsíčně. <i>12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesp