7 C 373/2021-66 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 66 231 Kč s příslušenstvím včetně smluvní pokuty. V žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] dne 7. 8. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky smlouvy, proto ke dni 28. 3. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný tak nadále dluží jistinu ve výši 42 046,64 Kč a úroky ke dni zepslatnění ve výši 7 784,31 Kč, dále žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období 30. 3. 2021 ke dni vyhotovení žaloby (ke dni 27. 12. 2021) vypočtené na částku 13 603,59 Kč. <i>2. Podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> <i>3. Podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle odst. 2 k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 3 usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Podle odst. 4 usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.</i> 4. Soud vyzval žalovaného usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (kvalifikovaná výzva dle ust. § 114b o. s. ř.) k vyjádření, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě uznává jen zčásti nebo co do základu a v případě, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Dále byl poučen o skutečnosti, že pokud nemůže podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Tento vážný důvod je pak povinen soudu prokázat. Dále byl poučen v tom smyslu, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě 30-ti denní lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud pak ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání v souladu s ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. 5. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 21. 2. 2022 uvedl, že svůj závazek uznává v plné výši. Zároveň poukázal na svoji současnou situaci, pro kterou nemůže pohledávku uhradit. Soud v části nároku, kterou shledal za důvodnou, rozhodl rozsudkem pro uznání. <i>6. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 8. Protože žalovaný výslovně uznal v plné výši uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Dle názoru soudu žalobkyni však mohly být přiznány nároky ze smlouvy, které byly platně sjednány. 9. Pokud se však týká požadovaného úroku z úvěru, soud úrok ve výši 75,92 % považuje za nepřiměřeně vysoký, ujednání o této výši úroku je tedy absolutně neplatné. Protože však žalobkyně má nárok na úrok z úvěru v přiměřené výši, neboť úrok je cena za poskytnutí finančních prostředků, soud žalobkyni přiznal a v tomto rozsahu žalovaný uznal úrok ve výši 20 % ročně z dlužné částky (výrok I.), ve zbývající výši 55,92 % ročně však soud úrok zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí. 10. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky ze smlouvy o úvěru - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu a v části platně uzavřené smlouvy o úvěru, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (mimo minimální neúspěšnost co do úroku), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 185,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 312 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 231 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč. 12. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení ve fázi, kdy by byl zjištěn úpadek žalovaného a rozhodnuto o oddlužení, proto soud mohl ve věci samé rozhodnout tímto rozsudkem.