10 C 61/2023-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení. Stejně tak se domáhala zaplacení úroku ve výši 39 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 10. 2022 do 30. 12. 2022 a ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení. V neposlední řadě požadovala žalobkyně zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 714 Kč a částky 666 Kč jakožto smluvní pokuty. Konečně žalobkyně uplatnila i nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč a náhrady nákladů tohoto řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 15. 8. 2022 poskytla dne 29. 8. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit dne 1. 10. 2022 spolu se sjednaným úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný nicméně k uvedenému datu poskytnutý úvěr, ani přes urgence žalobkyně, nevrátil. Posledně jmenovaná v návrhu uvedla rovněž to, že před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Za tímto účelem si žalobkyně vyžádala potvrzení o příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalovaného byly zjištěny jeho čestným prohlášením a ze statistického modelu vycházejícího z dat publikovaných Českým Statistickým Úřadem. Žalobkyně rovněž konstatovala, že provedla výpočet volných prostředků a nutného životního minima pro případ nenadálých životních situací, jež by mohly u žalovaného nastat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na spotřebitelský úvěr ničeho neuhradil, zaslala mu žalobkyně dvě upomínky k úhradě, které byly zpoplatněny částkou 450 Kč a 650 Kč. Dále byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za toto dlužníkovi naúčtovala náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč dle čl. 7 smlouvy o úvěru. S ohledem na nesplnění povinností žalovaného žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od 2. 10. 2022 do dne podání návrhu na zahájení řízení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. souhlasila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny nadepsané jako„ předsmluvní informace“ bylo prokázáno, že žalovanému byly před podpisem smlouvy poskytnuty informace o žalobkyni a o nákladech spotřebitelského úvěru. Z listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2022“ soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů a zaplatit úrok ve výši 39 % ročně. Dále se žalovaný zavázal zaplatit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč. Celkově měl žalovaný zaplatit částku 7 680 Kč s RPSN ve výši 1916 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal hradit jednak úrok z prodlení a jednak smluvní pokutu. Stejně tak se zavázal nahradit účelně vynaložené náklady ve výši 450 Kč za první upomínku, ve výši 650 Kč za druhou upomínku a ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky k vymáhání inkasní společnosti. Konečně byly ve smlouvě uvedeny i poplatky za zaslání upomínky emailem (31 Kč), SMS zprávou (33 Kč) a na telefonický hovor (40 Kč). Uplatnění těchto poplatků za žalovaným ve výši 4 714 Kč soud zjistil z listiny označené jako„ rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky“. 6. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč dne 29. 8. 2022, a to formou bezhotovostního převodu na účet žalovaného (viz potvrzení o platbě ze dne 29. 8. 2022). Z listin označených jako„ upomínka k úhradě vašeho dluhu“ soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovaném upomínku k platbě dne 10. 10. 2022, dále dne 29. 10. 2022 a konečně dne 9. 11. 2022. 7. Naproti tomu žalobkyně neprokázala, že by dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Tento závěr činí soud přes to, že žalobkyně předložila dokument označený jako„ posouzení úvěruschopnosti žadatele“, z něhož vyplývá, že žalobkyně učinila určité kroky k ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Její postup nicméně nelze považovat za dostačující. V uvedené listině bylo uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 39 568 Kč a výdaje v celkové výši 18 629 Kč (náklady na bydlení ve výši 5 553 Kč, energie 2 500 Kč, osobní náklady 5 764 Kč a jiné půjčky 4 812 Kč). Žalobkyně učinila výpočet životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., výpočet schopnosti splácet úvěr při negativních scénářích a nahlédla i do základních registrů, z nichž vyplynulo, že žalovaný má půjčeno celkem 32 000 Kč, zbývá k úhradě 79 737 Kč, nejsou na něj vedeny exekuce ani insolvenční řízení (viz rovněž výpis z centrální evidence exekucí). Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného z výplatních pásek od jeho zaměstnavatele, kdy za měsíc [číslo] měl žalovaný čistý příjem celkem 41 919 Kč a za měsíc [číslo] celkem 37 217 Kč. 8. Žalobkyně však nikterak neověřila tvrzené výdaje žalovaného a nemohla si tak učinit objektivní obrázek o jeho schopnosti úvěr vrátit a zaplatit stanovené poplatky a úroky ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala ani tak snadno dostupný podklad jako je výpis z jeho bankovního účtu, kterým by mohla velmi snadno ověřit, zda žalovaný bude schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Namísto toho se spolehla pouze na jeho prohlášení a statistické údaje Českého Statistického úřadu, které mají sotva vypovídající hodnotu konkrétně ve vztahu k žalovanému. 9. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 10. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným – spotřebitelem uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě poskytla žalobkyně dne 29. 8. 2022 žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal, ale nevrátil v dohodnuté době a nezaplatil ani sjednaný úrok či poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovanému byly řádně poskytnuty předsmluvní informace o poskytnutí úvěru. Žalobkyně nicméně před uzavřením smlouvy o úvěru nezjišťovala důsledně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť zcela rezignovala na ověření jím tvrzených výdajů. <b>Právní posouzení věci</b> 11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, s