11 C 214/2019-158 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 11. 9. 2019. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně vůči žalované zaplacení částky celkem 33 973 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Nárok žalobkyně uplatnila na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Elektronický platební rozkaz vydaný k návrhu žalobkyně byl zrušen podle § 173 odst. 2 o. s. ř., protože se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. 2. Žalovaná se k návrhu na písemnou výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud vynesl dne 28. 1. 2020 rozsudek pro zmeškání, kterým bylo žalobě vyhověno co do částky 33 973 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 973 Kč ve výši 9,75 % ročně od 10. 9. 2019 do zaplacení a dále co do částky 6 503,52 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do úroku ve výši 86,08 % p. a. z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 743 Kč. 4. Proti tomuto rozsudku si podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, a to do výroku II. co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč. Rozsudek ze dne 28. 1. 2020 nabyl právní moci ve výroku I. a ve výroku II. co do úroku ve výši 66, 08 % z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 dne 18. 3. 2020. 5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byl rozsudek ve výroku č. II co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718mKč, a ve výroku č. III zrušen a v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnu to, že dlužník [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa], [obec] je v úpadku (výrok I.) a úpadek dlužníka bude řešen oddlužením (výrok II.), - tj. žalované ve věci shora označené. Na základě ustanovení § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, bylo řízení ve věci přerušeno. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka], tak, oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], zrušil (výrok I.), insolvenční řízení zastavil (výrok II.), insolvenčnímu správci přiznal odměnu (výrok III.) a insolvenčního správce zprostil funkce (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci [datum] Okresní soud proto usnesením ze dne 10. 5. 2023 č.j. 11 C 214/2019-133 dal účastníkům řízení na vědomí, že se v řízení pokračuje. 7. Jednání ve věci soud nařídil na den 4. 10. 2023. Žalobkyně na návrhu ve věci co do zbytku žaloby 20 % p. a. úroků z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč setrvala. Žalovaná uvedla, že je stále na rodičovské dovolené, má v plánu opětovně podat návrh insolvenčnímu soudu. Její příjem je rodičovský příspěvek 15 000 Kč, který bude brát do 3. let věku dítěte, to je do příštího roku. Narodily se jí dvojčata, na každé dítě je stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč. Rozhodnutí ve věci ponechá na rozhodnutí soudu. Navrhla úhradu v měsíčních splátkách po cca 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně navrhla vyhovění žalobě, dále nárokovala náklady řízení, k návrhu na splátky uvedla, že akceptuje nabízené splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, neboť podle původní smlouvy činily splátky 2 009 Kč měsíčně, splatnost byla do 14. dne, a to pokud bude úrok přiznán. 8. Skutková zjištění soud opírá o tyto důkazy: výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně na č.l. 60, výpis z centrální evidence obyvatel a osob ve výkonu vazby, případně trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence ohledně žalované na č.l. 59, 58, oznámení o schválení úvěru [číslo] splátkový kalendář na č.l. 6, 7, podací arch na č.l. 8, kartu klienta na č.l. 9, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 2. 2019 na č.l. 10, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] na č.l. 11 až 13, dokladem o doručování s datem uložení zásilky 2. 3. 2018 na č.l. 14, výzvu k zaplacení dlužné splátky ze dne 17. 12. 2018 – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru na č.l. 15, další výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 14. 1. 2019 a ze dne 14. 2. 2019 na č.l. 16, předsmluvní formulář na č.l. 18-20, formulář hodnocení klienta na č.l. 21-22, pohyby na účtu [bankovní účet] na č.l. 23-24, pracovní smlouvu žalované na č.l. 25-28, dodatek k pracovní smlouvě na č.l. 29, výplatní pásku žalované na č.l. 30-31, prohlášení klientů a informaci pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č.l. 32-33 o vyplacení úvěru na č.l. 34, ověření v [příjmení] na č.l. 35, předžalobní výzvu na č.l. 36 ze dne 22. 8. 2019, výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (ohledně žalobkyně) na č.l. 37, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek s přílohou na č.l. 38-42, hodnocení žalované – CBS SKÓRE na č.l. 43, dále o výstupy z insolvenčního rejstříku ohledně žalované, ohledně které bylo vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. 9. Ve věci byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru za sjednaných podmínek ve smlouvě a ve smluvních podmínkách. Smluvní vztah se řídí uzavřenou smlouvou a dále podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, když smlouva o úvěru byla uzavřena 26. 2. 2018. Žalovaná je osobou fyzickou, která uzavírala smlouvu o úvěru jako osoba nepodnikající. Žalobkyně v daném případě si řádně ověřovala platební schopnost žalované, proto soud uzavřenou úvěrovou smlouvu hodnotí jako platně uzavřenou. Žalobkyně smluvní ujednání splnila, neboť žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč jako úvěr. Smluvní ujednání ohledně zaplacení úvěru ve splátkách žalovaná nedodržela, uhradila osm splátek po 2 009 Kč (od 12. 4. 2018 do 10. 1. 2019), s poslední splátkou byla v prodlení, když tato měla být uhrazena v listopadu 2018. Proto po právu došlo podle smluvního ujednání k zesplatnění celého úvěru ke dni 17. 2. 2019 dle smluvního ujednání. Žalovaná na výzvy žalobkyně k úhradě dlužných splátek nereagovala. Neplacením se žalovaná dostala do prodlení. Za prodlení nese žalovaná odpovědnost. Dluh tedy nebyl po zesplatnění uhrazen, ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. Prodlení dosud trvá. Žalovaná námitky proti žalované částce nevznesla. Proto soud vycházel z toho, že výše dluhu, je taková, jak tvrdí žalobkyně (i s příslušenstvím). 10. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná co do částky 33 973 Kč, jako nové jistiny úvěru dle smluvního ujednání a co do částky 6 503,52 Kč představující smluvní pokutu, jak je uvedeno ve výroku I. bod 1) a 2). Proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Z částky 33 973 Kč pak byl přiznán úrok z prodlení od 10. 9. 2019 do zaplacení. 11. Pokud byla žaloba zamítnuta co do úroku 86,08 % p. a., tak soud dospěl k závěru, že tento úrok se jeví jako nepřiměřený, a proto byla žaloba v této části zamítnuta. Žalobkyně si podala odvolání co do nepřiznaného úroku ve výši 20 % ročně z částky 26 254,07 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115 718 Kč. Podle žalobkyně úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl tedy důvod ho ani částečně nepřiznat. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěru, proto je úrok o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěru. Podle žalobkyně celá předmětná úvěrová smlouva je v celém rozsahu platná, u jednání o konkrétní výši úroku není a nemůže být nepřiměřeným ujednáním, když žalovaná byla se sazbou seznámena jednak před smluvním formulářem, dále ve smlouvě samotné a rovněž oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úrok nemůže být v rozporu s dobrými mravy, když občanský zákoník zná v tomto případě neúměrné zkrácení dle § 1793 o. z. Podle žalobkyně není možné úrok zcela zamítnout a nepřiznat žádný, soud má vždy posuzovat alespoň přiznání obvyklého úroku. 12. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 16. 12. 2020 uzavřel, že soud I. stupně pominul, že smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. je smlouvou úplatnou, neboť jejím pojmovým znakem je vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zaplacení úroků ze strany úvěrovaného. Pakliže by úroky z poskytnutých peněžních prostředků neměly být úvěrujícímu placeny, nemůže jít o právní vztah ze smlouvy o úvěru. Z rozsudků Nejvyššího soudu ČR, na které odvolací soud odkázal, vyplývá mimo jiného, že: v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování