16 C 169/2023-124 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou Okresnímu soudu Brno- venkov dne 24. 3. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 3. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 210 000 Kč, a to jednorázově převodem na běžný účet. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem (úroková sazba 16,1 %) a poplatky dle smluvních podmínek a sazebníku formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, banka proto využila právo dle smluvních podmínek a dopisem ze dne 24. 10. 2022 ukončila poskytování úvěru a k tomuto dni úvěr zesplatnila. Dlužnou částku byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 na žalobkyni, a to s účinnosti k 21. 6. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně 14. 7. 2022. Od postoupení nebylo na dlužnou částku hrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k nápravě, avšak bezvýsledně. Žalovaná částka ve výši 173 622,18 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 169 877,18 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 745 Kč, dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 16,1 % ročně a zákonný úrok z prodlení. 2. [název soudu] rozhodl usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 34 C 251/2023-17 o své místní nepříslušnosti a postoupil věc Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu místně příslušnému. 3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 4. 10. 2023 (č.l. 66-67) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka (dále též„ banka“) zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy odkázala na žádost o úvěr. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. Žalovaný bance doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 13. 6. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od 2. 3. 2015 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník ve [právnická osoba] [obec] s.r.o., [IČO], že výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 23 428 Kč, že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 330 767 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 261 970 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v žádosti o úvěr zároveň uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, že má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 126,01 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 455,50 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč, když výše nové splátky byla 3 693,04 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručována na adresu shora. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). 5. Jednání ve věci bylo nařízeno na 22. 11. 2023. Žalobkyně se k jednání dostavila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými ve spise. 6. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila žádost o úvěr, ve které byly zaznamenány příjmy žalovaného (průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce ve výši 23 428 Kč), dále zde byl uveden čistý měsíční příjem celé domácnosti ve výši 50 000 Kč, který však nebyl nijak ověřován. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaný je ženatý, nevyživuje žádné další osoby, pracuje v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou od 2. 3. 2015 do 31. 12. 2018, v době sepsání žádosti nebyl ve zkušební době ani ve výpovědní lhůtě. Informace o pracovním poměru byly ověřeny potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu. Jiné listinné důkazy k prokázání toho, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně nepředložila. Zejména chybí jakékoli ověření výdajů žalovaného, rovněž jakýkoli doklad o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí atd. 7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 8. Původní věřitelka žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 210 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 7. 2018 (č.l. 31-32), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky (č. l. 33-36), všeobecné produktové podmínky (č. l. 37-39) a sazebník (č. l. 40). Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem a poplatky způsobem sjednaným ve smlouvě, formou měsíčních splátek. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, banka proto využila právo dle smluvních podmínek a dopisem ze dne 26. 1. 2022 oznámila žalovanému, že ke dni 24. 1. 2022 ukončila poskytování úvěru a k tomuto dni úvěr zesplatnila. Žalovaný byl vyzván k úhradě zbývající části úvěru, úroku a poplatků. Ke dni zesplatnění činila výše dlužné jistiny 169 877,18 Kč (oznámení o zesplatnění č. l. 41, platební historie [číslo], výpis z úvěrového účtu č. l. 76-109). 9. Ze žádosti o úvěr (č. l. 68) bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 7. 2018 požádal o úvěr ve výši 300 000 Kč, v žádosti uvedl, že je ženatý, nevyživuje žádné další osoby, pracuje v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou od 2. 3. 2015 do 31. 12. 2018, není ve výpovědní lhůtě ani ve zkušební době, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činil 23 428 Kč, celkové příjmy domácnosti činily 50 000 Kč. Výše měsíčních výdajů v žádosti uvedena nebyla. Z potvrzení o příjmu ze dne 13. 6. 2018 (č. l. 73) bylo zjištěno, že tímto byl ověřen příjem žalovaného z pracovního poměru u spol. [právnická osoba], který byl uzavřen na dobu určitou, jak bylo uvedeno v žádosti. 10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 s účinností k 21. 6. 2022 (č. l. 42-52) a toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 6. 2022 odeslaným dne 14. 7. 2022 (č. l. 53-54). Před podáním žaloby byla žalovanému dne 13. 2. 2023 zaslána výzva k plnění ze dne (č.l. 55-56). 11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neb