16 C 71/2023-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu, doručenou soudu dne 2. 5. 2023 domáhala na žalované zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (následně společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne 28. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím, tedy celkových nákladů spotřebitelského úvěru, za dobu jeho trvání v celkové výši 18 600 Kč, a to ve 14 splátkách měsíčních po 1 300 Kč. V důsledku prodlení žalované právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 28. 10. 2019 zesplatnil a vzniklo mu tak právo na úhradu zbylé jistiny úvěru ve výši 1 600 Kč. Ze strany společnosti [právnická osoba] byla pohledávka za žalovanou ke dni 21. 11. 2022 s účinností od 25. 11. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované hrazeno ničeho, a proto žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 083,63 Kč a zákonný úrok z prodlení od 19. 10. 2022 ve výši 1 022,77 Kč, dále úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná byla k zaplacení vyzvána dne 29. 3. 2023. Ve svém doplnění ze dne 26. 5. 2023 (č.l. 33-34) pak žalobkyně rozvedla posuzování úvěruschopnosti žalované při poskytování úvěru. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu trvalého pobytu a dále na adresu [adresa žalované], kde jí byla dne 31. 5. 2023 vhozena do domovní schránky. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. [právnická osoba] (posléze [právnická osoba]) poskytla žalované dne 28. 8. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru (č.l. 12-13). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původní věřitelce částku 18 600 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a dále celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8 600 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Z předložené smlouvy dále vyplynulo, že RPSN činilo 212,32 %. Žalovaná uhradila celkem částku 17 000 Kč (viz bilance smlouvy na č.l. 14). Z předpisu splátek (č.l. 35) bylo zjištěno rozložení splátek s tím, že každá splátka byla splatná do 28. dne v měsíci a poplatek za uzavření smlouvy činil 400 Kč. [anonymizováno] Finanční analýzy (č.l. 36) pak bylo zjištěno, že měsíční příjmy žadatelky měly činit 17 831 Kč, výdaje 7 694 Kč, maximální výše měsíční splátky úvěru byla spočítána na 9 137 Kč. Žalobkyně dále doložila smlouvu o [anonymizováno] bytu s dodatkem (č.l. 37-38), mzdový výměr (č.l. 38v), pracovní smlouvu (č.l. 39-42), tři výplatní pásky (č.l. 42v) a doklad SIPO (č.l. 43). Žalovaná bydlela v nájmu s další osobou. 6. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 15-21 spisu). Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2022 (č.l. 22). 7. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 28. 3. 2023 doporučeně (č.l. 23-25) 8. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází důkazy, ze kterých by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě tvrzení žalované a jí předložených dokladů. Ani přes výzvu soudu žalobkyně však nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.). 9. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 10. Původní věřitelka poskytla žalované 28. 8. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původní věřitelce částku 18 600 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 8 600 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem 17 000 Kč. 11. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyšší