17 C 244/2022-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2022 domáhala na žalované zaplacení 2 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 760 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované dne 18. 1. 2021 bezúročnou zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku 2 000 Kč a poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 760 Kč do 17. 2. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2022 a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Dne 18. 1. 2021 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], což je účet označený žalovanou ve smlouvě, je vedený na jméno žalované a byla z něj zaslána platba ve výši 1 Kč ověřující právě její totožnost. Smlouvou bylo sjednáno, že částka 2 000 Kč bude splacena spolu s poplatkem ve výši 760 Kč ke dni 17. 2. 2021. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, tuto skutečnost však soudu nijak nedoložila, ačkoli k tomu byla opakovaně vyzvána. Řádné prověření úvěruschopnosti neplyne ani z žádného doloženého důkazu. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho, přičemž soud ohledně této skutečnosti vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala. Realizační smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2022, v souladu s rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2022, přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni písemně informována dopisem ze dne 17. 3. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2022, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 12. Právní posouzení věci: 13. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením smlouvy povinnost uloženou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena, avšak neuvedla konkrétně jak, a tuto skutečnost nedoložila ani k výzvě soudu. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně postupu právní předchůdkyně žalobkyně podle uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zjišťování příjmů a výdajů žalované, lustrace žalované v seznamech dlužníků, v insolvenčním rejstříku, v registru zahájených exekucí atd. 15. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, považuje soud smlouvu o zápůjčce za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy. 16. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 2 000 Kč, která jí byla vyplacena na účet. Žalovaná neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně ničeho. Pohledávka byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. Poté žalovaná rovněž ničeho neuhradila. Žalobkyni byl tedy přiznán nárok na vyplacenou částku ve výši 2 000 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť poplatek ve výši 760 Kč byl sjednán neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu). 17. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení z větší části úspěšná, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalované v rozsahu 38 %, přičemž příslušenství bylo zkapitalizováno ke dni vyhlášení rozhodnutí – srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Náklady