17 C 29/2023-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 5 250 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit spolu s půjčkou i částku 2 750 Kč jako souhrnný poplatek, a to v 31 pravidelných týdenních splátkách po 250 Kč Poslední splátka byla splatná dne 27. 9. 2005. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, uhradil celkem 2 500 Kč. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými splátkami. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo s účinností od 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 250 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 5 250 Kč od 5. 10. 2005 do 18. 12. 2020 ve výši 6 563,86 Kč a dále zákonných úroků z prodlení z částky 5 250 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Závěr o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 21. 2. 2005 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se zavázala mu poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 750 Kč, a to v pravidelných 31 týdenních splátkách po 250 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčku ve výši 5 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Účelem půjčky byla koupě televize. Žalovaný byl v tu dobu zaměstnán u [právnická osoba] s příjmem 10 560 Kč a výdaji 3 700 Kč měsíčně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl dne 1. 2. 2021 podán k poštovní přepravě. Žalovanému byla dne 12. 11. 2021 odeslána předžalobní upomínka ze dne 11. 11. 2021, ve které byl upozorněn na možné soudní vymáhání dlužné částky. V měsíci únoru 2005 se běžné roční úrokové sazby pro domácnosti dle systému [příjmení] [jméno] národní banky pohybovaly od 7,30 % do 20,99 % s tím, že dle ukazatele domácnosti na spotřebu s fixací do 1 roku ([anonymizováno]) včetně činila roční úroková sazba 12,69 %. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Na základě citovaného ustanovení se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí režimem občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a to ve znění rozhodném v době vzniku právních vztahů účastníků (dále jen občanský zákoník). Postoupení pohledávky se řídí režimem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť k němu došlo po 1. 1. 2014. 8. Podle § 657 a 658 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu. 9. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 10. Podle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. Právní posouzení věci: 14. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela v souladu s § 657 a násl. občanského zákoníku se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které mu v den podpisu smlouvy, tj. 21. 2. 2005, v hotovosti poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 750 Kč v pravidelných 31 týdenních splátkách. Celkem žalovaný uhradil 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., ze dne 18. 12. 2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 15. Soud konstatuje, že v rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly sjednány úroky. [příjmení] označená jako souhrnný poplatek je svou funkcí totožná s úroky, když se jedná o náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním půjčky jako celku (tedy nikoliv spjatých pouze s momentem poskytnutí, ale i v průběhu trvání smluvního vztahu). Soud má tedy za to, že v případě tohoto souhrnného poplatku se jedná o úrok za poskytnutí půjčky, když úrok jako takový obsahuje cenu za poskytnutí finančních prostředků včetně nákladů vzniklých v souvislosti s půjčkou věřiteli, tedy i těchto poplatků, přičemž i sama žalobkyně tyto souhrnně označila jako jeden celek. Soud proto částku ve výši 2 750 Kč posuzoval souhrnně jako úrok z poskytnuté půjčky. 16. Úrok z půjčky, tedy odměna (cena) za jeho poskytnutí, byl celkem sjednán ve výši 2 750 Kč, což při přepočtu představuje 55 % z poskytnuté částky. Jelikož byla půjčka poskytnuta na období 31 týdnů, jedná se o úrok za toto období. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že půjčky či úvěry na základě smluv uzavíraných s fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. K měsíci únoru roku 2005 se úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly od 7,3 % ročně po 20,99 %, přičemž sazba pro domácnosti s fixací do jednoho roku 12,69 %. Trojnásobek této úrokové míry peněžních ústavů v dané době činil 38,07 % ročně. S ohledem na skutečnost, že poskytnutá úroková sazba podstatně převyšuje i trojnásobek běžné úrokové sazby, shledal soud tuto výši úroku z půjčky v rozporu s dobrými mravy (§ 39 občanského zákoníku), a to i přes vyšší míru rizikovosti takto poskytovaných půjček. Toto ujednání je tedy neplatné, a to absolutně. 17. Jelikož byla smlouva o půjčce mezi účastníky řízení uz