18 C 213/2023-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 14. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 2 555 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Podle tvrzení žalobkyně mezi [právnická osoba] a.s., [IČO] a žalovanou byla uzavřena Smlouva o sdružených dodávkách plynu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž tento dodával žalované plyn. Veškerá práva a povinnosti ze Smlouvy následně přešla na společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a to na základě smlouvy o vkladu části obchodního závodu uzavřené dne 26. 10. 2021. Dle žalobkyně je pak žalovaná v prodlení s platbou částky vyúčtované za spotřebu dané komodity, konkr. částky 2 555 Kč vyúčtované fakturou [číslo] s datem splatnosti 6. 11. 2020. Dále žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí. Výzvou ze dne 1. 3. 2023 zaslanou žalované byla tato vyzvána k plnění, avšak žalovanou částku dosud neuhradila. 3. Žalobkyně spolu s žalobním návrhem předložila soudu listinné důkazy blíže vedené na č. l. 16-21 spisu, dokládající její výše uvedená žalobní tvrzení. 4. Okresním soudem v Kroměříži byl ve věci vydán dne [datum] elektronický platební rozkaz doručený žalované dne [datum], proti kterému podala žalovaná dne [datum] odpor, ve kterém pouze uvedla, že jedná s žalobkyní o možnosti úhrady ve splátkách, kdy již žalobkyni uhradila telefonicky dohodnutou splátku ve výši 500 Kč, přičemž ohledně náhrady nákladů řízení se hodlá dovolávat § 150 o. s. ř, kdy rozhodné skutečnosti soudu sdělí ve lhůtě pro vyjádření odporu. Přílohou tohoto podání pak byla e-mailová korespondence a kopie detailu platby. 5. Podle § 114b odst. 1, 2 o. s. ř. součástí elektronického platebního rozkazu byla i kvalifikovaná výzva, kterou byla žalovaná vyzvána, aby pro případ, že bude podán odpor, se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Zároveň byla upozorněna na to, že pokud se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Byla zároveň upozorněna na skutečnost, že je nutno ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a musí označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 6. Součástí elektronického platebního rozkazu tedy byla i kvalifikovaná výzva v tomto obsažená ve smyslu § 114b odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaná po podání odporu nepostupovala tak, jak se shora uvedeno a blíže se v této právní věci nevyjádřila. V tomto případě nejde o věc, ve které by nešlo uzavřít či schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2022 a Dodatku [číslo] ke smlouvě se dne 15. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a postoupení žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 10. 2022. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 9. Ze zjištěného skutkového stavu pak vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu [číslo] dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Na základě této smlouvy dodával právní předchůdce žalobkyně žalované do odběrného místa v daném období plyn, za což se žalovaná zavázala hradit cenu dle platných ceníků a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Žalovaná však cenu za dodaný plyn neuhradila. Nárok žalobkyně na úhradu ceny za dodaný plyn je v souladu s § 72 zákona č. 458/2000 Sb. a v souladu s uzavřenou smlouvou o sdružených dodávkách plynu [číslo] proto soud žalobě vyhověl. 10. Soud uzavírá, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ve výši 2 555 Kč je v souladu se zákonem, kdy žalovanou zaslaná kopie detailu platby nedostatečně dokládá tvrzenou úhradu částky 500 Kč na účet žalobkyně, kdy ani žalobkyně na dotaz soudu tuto platbu nedeklarovala. Soud k tomu dodává, že v případě, že daná platba byla skutečně žalovanou realizována ve prospěch žalobkyně, tak žalobkyně o tuto platbu bezpochyby poníží soudem přiznanou částku. 11. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, pokud neuhradila cenu ve lhůtě splatnosti stanovené ve faktuře, a proto jí bylo uloženo, aby ode dne následujícího po splatnosti faktury uhradila žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 15. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.