18 C 35/2023-36 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 17. 11. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato dne 21. 7. 2022 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ původní věřitel“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou jakožto dlužníkem ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytl dne 29. 2. 2020 úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností nejpozději dne 29. 4. 2020. Původní věřitel přitom poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Pro prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a na základě předmětné úvěrové smlouvy jí byl poskytnut úvěr 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení zákonného úroku z částky odpovídající nesplacené jistiny úvěru. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 8. 2022. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 18. 4. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-28 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní (jejím právním předchůdcem) a žalovanou z rámcové smlouvy o úvěru řídí občanským zákoníkem ve znění účinném od 1. 1. 2014. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Dále soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah - smlouva o úvěru, na základě něhož byl právním předchůdcem žalobkyně žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností nejpozději dne 29. 4. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, a to ani z části. Na základě uvedeného pak žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vnikl nárok vůči žalované na zaplacení pohledávky skládající se z jistiny ve výši 10 000 Kč spolu s nárokem na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z pohledávky ve výši 10 000 Kč, a to od 30. 4. 2020 (den po splatnosti úvěru) do zaplacení. 12. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH v příslušné výši, tedy celkem 1 489 Kč. 13. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 14. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 15. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.