18 C 95/2023-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 17. 2. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 15 149,11 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Podle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 21. 12. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla uvedená společnost žalované hotovost ve výši 11 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutý úvěr (spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 971,96 Kč a smluvního úroku z úvěru ve výši 723,81 Kč) formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 1 557,98 Kč, a to nejpozději do 22. 12. 2021. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak měl vzniknout nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacení splátky, smluvní pokuty a zaplacení nákladů řízení spojených s mimosoudním vymáháním závazku. 3. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022, resp. dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem byla žalované oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 26 147,46 Kč a skládala se z částek blíže uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na zmíněný dluh částku 983 Kč a dále částku 5 000 Kč, dále již neuhradila ničeho. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se vyjádřila podáním ze dne 23. 3. 2023, že souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 4. 5. 2023. 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 3. 2023, kdy požádala o úhradu žalované částky formou splátkového kalendáře s pravidelnou měsíční splátkou 900 Kč ke každému 25. dni v měsíci, kdy s tímto návrhem žalobkyně souhlasila v podání ze dne 30. 3. 2023. 6. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 13-40 spisu. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované bylo společností [právnická osoba] poskytnuty informace o výši úvěru, podmínkách splácení, poplatcích, smluvním úroku a smluvní pokutě. 9. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 11 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 18 695,77 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených. 10. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] zaslala dne 22. 12. 2020 na účet žalované (viz Smlouva) částku ve výši 11 000 Kč. 11. Z dopisu ze dne 31. 1. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. 12. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 13. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 21. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2020 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 18 695,77 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 558 Kč. 23. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách ospotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmín