7 C 121/2022-54 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne 2. 6. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí je Předpis splátek. Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se také zavázal mimo jistiny 25 000 Kč, vrátit na náklady na spotřebitelský úvěr částku ve výši 18 250 Kč (skládající se z kapitalizovaného úroku 7 000 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 750 Kč), a to v 13 ti měsíčních splátkách po částkách 3 250 Kč splatných k 2. dni kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem po uzavření Smlouvy. Žalovaný však dosud uhradil pouze částku 12 250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2022. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila tvrzení k úvěruschopnosti žalovaného v písemném podání ze dne 27. 10. 2022 č. l. 45 a násl., že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Vyžádána pracovní smlouva, výplatní páska. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, doplnění žaloby, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou dle ust. 49 o. s. ř. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu. 5. Skutkový stav: Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 6. 2017 (č. l. 27) peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, a to v hotovosti. Součástí Smlouvy byl i Předpis splátek úvěru č. l. 25. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky za uzavření Smlouvy, a to za správu účtu, hotovostní inkaso splátek, úrok, a to v celkové částce 18 250 Kč, v 13 ti měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru (žádosti o úvěr č. l. 33) ze dne 2. 6. 2017 žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, pracovní smlouva uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2017. Žije v bytě, počet výdělečně činných osob v domácnosti je 2, má 1 vyživovací povinnost k dítěti do 6 let. 2 vyživovací povinnosti do 15 let. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 15 126 Kč, měsíční výdaje na domácnost 12 300 Kč, průměrný příjem domácnosti na měsíc 21 779 Kč. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky č. l. 50, pracovní smlouvu č. l. 48, doklady o příjmu družky č. l. 48. Po celou dobu trvání smlouvy, na úvěr žalovaný zaplatil 12 250 Kč. Splatnost úvěru nastal ke dni poslední splátky, a to ke dni 2. 7. 2018. 6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2021 č. l. 16. Předžalobní výzva ze dne 2. 5. 2022 č. l. 17 byla žalovanému odeslána. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanského zákoníku“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle ust. § 2048 obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Právní závěry: Posouzení úvěru schopnosti. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých po