7 C 271/2023-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně vnikl tento nárok z titulu smlouvy o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení účtu č. [bankovní účet], kterou žalovaný uzavřel dne 25. 10. 2016 s [anonymizována čtyři slova] (dále jen původní věřitel). Žalovaný dále uzavřel s původním věřitelem dne 18. 7. 2017 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z částky nepovoleného přečerpání kontokorentu ve výši 6 854,86 Kč a řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 111,62 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 postoupena na spol. [právnická osoba] Ke dni 31. 10. 2022 došlo podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně. Jmění společnosti [právnická osoba] přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti [právnická osoba] 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu [adresa žalovaného]. 4. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci se nevyjádřili. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 5. Skutkový stav ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 25. 10. 2016 s původním věřitelem [právnická osoba] Smlouvu o účtu č. [bankovní účet]. Součástí uvedené smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky původního věřitele a Sazebník poplatků, na něž smlouva přímo odkazovala. Dále byla mezi žalovaným a původním věřitelem dne 18. 7. 2017 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání, což vedlo k zesplatnění úvěru ke dni 2. 12. 2020. Dle sazebníku poplatků je dlužník povinen z nepovoleného debetu platit původnímu věřiteli smluvní úrok z nepovoleného debetu. Žalovaný čerpal prostřednictvím debetní karty z účtu finanční prostředky tak, že na tomto účtu došlo ke vzniku debetu ve výši 6 966,48 Kč, který se skládá z částky ve výši 6 854,86 Kč nepovolený debet a částky ve výši 111,62 Kč řádných úroků a zákonných úroků z prodlení. V případě prodlení žalovaného pak vznikl věřiteli nárok na zaplacení sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od zesplatnění do zaplacení. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (resp. spol. [právnická osoba], do jejíhož právního postavení žalobkyně vstoupila poté, co tato společnost zanikla v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně). Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, ač byl písemně upomínán. <i>6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Soud posoudil věc po právní stránce takto: Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalovaný čerpal kontokorentní úvěr. V rozporu s uvedenou smlouvou a obchodními podmínkami však došlo ze strany žalovaného k přečerpání sjednané výše kontokorentu. Podle smluvních podmínek původního věřitele tak vznikla žalovanému povinnost s okamžitou splatností záporný zůstatek původnímu věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, vzniklo původnímu věřiteli právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení a dále smluvní úrok z nepovoleného debetu v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Původní věřitel následně předmětnou pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy účinně postoupil včetně veškerého příslušenství na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 společnosti [právnická osoba], do jejíhož právního postavení žalobkyně vstoupila poté, co tato společnost zanikla v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Protože se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v : 1/ zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, 2/ odměně advokáta ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3/ 3 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 4/ 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí. <i>11. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 12. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.