10 C 105/2023-78 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 460 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 338,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 13. 12. 2019 smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem, poplatky a pojistným v celkové částce 39 660 Kč splatit v 78 týdenních splátkách po 509 Kč. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Tyto byly ověřovány doklady od žalovaného (pracovní smlouvou a výplatními páskami). Tyto informace byly v obou případech zaznamenány v Zákaznické kartě. Kromě toho byl žalovaný lustrován ve veřejných databázích. V otázce výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích 2 000 Kč, k čemuž byla připočtena částka životního minima, a to následně podrobeno ekonomickému modelu právní předchůdkyně. 3. Žalovaný v rámci jednání soudu k vyjádření uvedl, že čerpal více půjček, právní předchůdkyni žalobkyně již něco splatil, není si však jistý, zda dluh z žalované smlouvy. Má však za to, že své dluhy uhradil. S právní předchůdkyni žalobkyně vyplňoval papíry, ale nevyplnilo se vše, něco chybělo. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Ze zákaznické karty ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči, jeho dosažené vzdělání je učňovské, je svobodný, má veden bankovní účet na své jméno, je zaměstnán jako pomocný dělník s čistým měsíčním příjmem 10 588 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl. Žalovaný označil měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Informace podané žalovaným měly být ověřeny pracovní smlouvou na dobu neurčitou ze dne 3. 6. 2019 a výplatními páskami ze měsíce říjen, listopad 2019 Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 20 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 9 634 Kč, poplatky ve výši 10 026 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 509 Kč (poslední splátka ve výši 467 Kč). 7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z 1. 2. 2022 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 8. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 28. 4. 2023. 9. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný neuhradil byť jedinou splátku. 10. Z výstupu z databází na č. l. 35 a 60 spisu vyplývá, že nějaká lustrace žalovaného v databázích dlužníků provedena byla. Z těchto výpisů ovšem nevyplývá, zda lustrace byla provedena v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či nikoli. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplývá, že ke dni 24. 3. 2023 nebyl k žalovanému nalezen žádný záznam, což je pro posouzení věci zcela irelevantní, neboť dotaz byl v centrální evidenci exekucí učiněn až s odstupem času po poskytnutí úvěru. 11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 12. Byl-li navrhován výslech svědkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení], pak soud důkaz neprovedl, neboť všechny rozhodné skutečnosti pro náležité rozhodnutí byly v řízení v dostatečném rozsahu zjištěny z důkazů v řízení již provedených. K tomu blíže vizte níže odstavec 24 odůvodnění tohoto rozsudku. 13. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. 14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 15. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2019 peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 16. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst