10 C 32/2024-36 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 17. 10. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 815 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 13. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 2 000 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel (neuhradil ničeho), úvěr tedy žalobkyně zesplatnila ke dni 16. 10. 2022. Kapitalizovanou smluvní pokutu požadovala za prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, konkrétně za prodlení žalovaného od 17. 10. 2022 do data odeslání předžalobní výzvy. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Zásilka od soudu byla žalovanému vhozena do domovní schránky dne 4. 4. 2024.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.4. Závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, dne 14. 6. 2022. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. 2 000 Kč. Na dluh neuhradil ničeho.6. Žalobkyně ověřovala příjmy žalobce na základě jím doložených výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, za období od ledna do května 2022. Z výpisů z účtu vyplývá příjem žalovaného ve výši v rozmezí od zhruba 32 000 Kč do cca 46 000 Kč měsíčně (platby od společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .). Z výpisů dále vyplývá výrazná aktivita žalovaného v oblasti sázení (občasné příchozí, ale zejména pravidelné odchozí platby na účet společnosti , Anonymizováno, ). Také z nich plyne to, že žalovaný si před uzavřením smlouvy s žalobkyní půjčoval peníze i od jiných zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů (např. dne 15. 4. 2022 půjčka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ; 19. 4. 2022 půjčka 8 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ; 2. 5. 2022 půjčka 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .; 13. 5. 2022 půjčka 13 300 Kč od společnosti , Anonymizováno, ), ale rovněž i přímo od žalobkyně (13. 5. 2022 půjčka ve výši 5 000 Kč).7. Žalobkyně nedoložila, že by se zajímala o existenci, výši a způsob splácení dalších úvěrů či půjček žalovaného, nezjišťovala jeho platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků apod. Rovněž netvrdila a nedoložila, že by se blíže zajímala o výdajovou stránku žalovaného a o jeho další osobní a majetkovou situaci (jestli vyživuje nějaké další osoby, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení a živobytí atd.).8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“12. Právní posouzení věci:13. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výpisů z účtu, případně výplatních pásek (doložila však pouze výpisy, viz výše). Žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem prověřila a posoudila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně nezjišťovala celkové příjmy a výdaje domácnosti a jakým způsobem se na nich podílejí její ostatní členové, pokud s takovými osobami žalovaný domácnost vůbec sdílel. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka. Nepředložila důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Z výpisů z účtu vyplynulo, že žalovaný sice měl pravidelný příjem ze zaměstnání, ale očividně měl též zálibu v sázení peněz a od nejrůznějších úvěrových společností si pravidelně půjčoval různě vysoké částky. Takové informace vzbuzují pochybnosti o jeho spolehlivosti a platební morálce, žalobkyni mělo toto zjištění vést k opravdu důslednému posouzení jeho úvěruschopnosti. To se však nestalo.14. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka, a to komplexně v rámci celé domácnosti, a skutečnost, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.15. Proto považuje soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které je neplatné právní