12 C 198/2024-76 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 741 Kč (7 000 Kč jistina + 600 Kč poplatek + úrok z jistiny do zesplatnění 18. 12. 2022 ve výši 1 141 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 896,17 Kč (za období 19. 12. 2022 - 27. 9. 2023), kapitalizovaného úroku ve výši 1 388,35 Kč (za období 19. 12. 2022 - 27. 9. 2023), a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 9. 4. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru, na základě které měl žalovaný možnost čerpat úvěr až do sjednané výše 7 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr včetně příslušenství, byla sjednána výše minimální měsíční splátky. Žalovaný úvěr nesplácel řádně dle smluvních ujednání, proto původní věřitelka úvěr zesplatnila k 18. 12. 2022. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný před podáním žaloby celkem uhradil 3 564,84 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných z interních databází a externích registrů, dále zkontrolovala udržitelnost příjmů žalovaného ve výpisu z bankovního účtu žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.3. Podáním ze dne 12. 8. 2024 sdělila žalobkyně soudu, že žalovaný dne 17. 5. 2024 uhradil na dluh částku 10 000 Kč, žalobkyně tedy vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 5 834,59 Kč (z toho jistina 4 093,59 Kč, poplatek 600 Kč a úrok do zesplatnění ve výši 1 141 Kč), dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 634,01 Kč (a to za období od 19. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 896,17 Kč a od 28. 9. 2023 do 17. 5. 2023 ve výši 737,84 Kč) a co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 531,40 Kč (za období od 19. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 1 388,35 Kč a od 28. 9. 2023 do 17. 5. 2024 ve výši 1 143,05 Kč).4. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.5. Soud tedy postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozhodnutí).6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:8. Původní věřitelka , právnická osoba, poskytla žalovanému prostředky v celkové výši 8 993,82 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, (částku 7 000 Kč dne 9. 4. 2022, částku 1 051,24 Kč dne 11. 7. 2022 a částku 942,58 Kč dne 8. 9. 2022).9. Žalovaný původní věřitelce vrátil částku 3 564,84 Kč (v tomto směru soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval).10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 odeslaným dne 27. 10. 2023.11. Po postoupení pohledávek do podání žaloby neuhradil žalovaný ničeho, a to ani poté, co mu žalobkyně 16. 2. 2024 zaslala předžalobní upomínku.12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.13. Žalobkyně neprokázala tvrzené uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi původní věřitelkou a žalovaným. Předložila pouze listinu nazvanou „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ a „Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“ spolu s kopií občanského průkazu žalovaného a jeho fotografií. Dále předložila výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 29. 9. 2021 do 9. 4. 2022, ze kterého je mimo jiné zřejmé, že žalovaný v období několika týdnů před tvrzeným uzavřením smlouvy opakovaně čerpal úvěr u jiných společností (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ). Ve spise se nenachází žádný jiný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru.14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:15. Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 993,82 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného splácet úvěr, ani že skutečně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno.16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně prokázala, že nabyla od původní věřitelky pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Původní věřitelka prokazatelně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 993,82 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Jelikož však žalobkyně neprokázala, že mezi původní věřitelkou a žalovaným vznikl smluvní vztah (z předložených listin nebyl zjištěn projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru), posoudil soud věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl.), neboť původní věřitelka plnila žalovanému bez právního důvodu. Žalovaný byl tedy povinen vrátit žalobkyni, na kterou byla pohledávka původní věřitelkou postoupena, poskytnutou částku 8 993,82 Kč. Před podáním žaloby uhradil žalovaný na tuto pohledávku 3 564,84 Kč, po podání žaloby pak 10 000 Kč. Jelikož žalovaný již uhradil celou částku představující bezdůvodné obohacení, soud žalobu ve zbývající části předmětu řízení zamítl (výrok II.).17. Soud závěrem podotýká, že i kdyby žalobkyně uzavření smlouvy prokázala, byla by smlouva absolutně neplatná, jelikož je zřejmé, že původní věřitelka nesplnila povinnost stanovenou v ustanovení § 86 ods.t 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila dostatečným způsobem schopnost žalovaného splácet úvěr. K posouzení měla k dispozici pouze výpis z účtu žalovaného, který, ač poskytuje jistý přehled o jeho příjmech a výdajích, nemůže být sám o sobě dostatečným zdrojem informací ke komplexnímu vyhodnocení finanční a majetkové situace žalovaného a k relevantnímu závěru o jeho úvěruschopnosti, obzvlášť když z něj bylo zřejmé, že žalovaný čerpal opakované úvěry v krátkém časovém úseku. Úvěrová smlouva by tedy byla neplatná dle § 87 téhož zákona.18. Řízení bylo částečně zastaveno, v této části předmětu řízení tedy nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soud přitom podotýká, že vzhledem k výše uvedenému byla žaloba podána důvodně pouze pokud jde o částku 5 428,98 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou uhrazenou žalovaným před podáním žaloby), která představuje méně než 50 % celkově žalovaného plnění. Proto nemohlo být rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V části, ve které nebylo řízení zastaveno, byla žaloba zamítnuta, úspěšný byl tedy žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.19. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.