16 C 119/2024-65 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu ve , adresa, dne 29. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 120 306,54 Kč s příslušenstvím představujícím úrok a zákonný úrok z prodlení, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 29. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 89 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a poplatky splatit v 48 měsíčních splátkách po 5 903 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 21 709 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 29. 11. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno.3. Okresní soud ve , adresa, vyslovil usnesením ze dne 28. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu.4. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Dle tvrzení žalobkyně byl ověřován zdroj příjmu žalované a jeho výše, dále byly zjišťovány její výdaje, kromě toho byla žalovaná lustrována v registrech SOLUS, NRKI a ISIR. Na základě takto provedeného posouzení schopnosti žalované úvěr splácet dospěla původní věřitelka k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalované doručeny fikcí do její datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:8. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.9. Smlouvou o úvěru ze dne 29. 11. 2022 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 89 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , tel. číslo, /0100. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu spolu s úrokem, jehož výše byla sjednána ve výši 64,09 % ročně. Celkově splatná částka činila 248 640 Kč, tato částka spolu s pojistným měla být uhrazena ve 48 měsíčních splátkách po 5 903 Kč (splátka bez pojistného činila 5 180 Kč).10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila 21 709 Kč.11. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy získala původní věřitelka informace o příjmech a výdajích žalované- byl zjištěn pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 19 000 Kč, výdaje ve výši 8 188 Kč (4 620 Kč životní minimum, 3 568 Kč výdaje na bydlení). Bylo zjištěno, že žalovaná byla rozvedená, bydlela ve vlastním bydlení, byl zaměstnána na dobu neurčitou u , právnická osoba, .12. Z potvrzení , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že na účet žalované byly zaúčtovány následující platby od jejího zaměstnavatele: dne 16. 8. 2022 částka 19 852 Kč, dne 15. 9. 2022 částka 19 083 Kč, dne 17. 10. 2022 částka 19 562 Kč a dne 14. 11. 2022 částka 19 577 Kč. Průměrný měsíční příjem v období srpen - listopad 2022 činil 19 518,50 Kč.13. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná neměla ke dni 31. 10. 2022 žádné dlužné splátky.14. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že platební morálka žalované byla ke dni 31. 10. 2022 na základě jejího CBS skóre hodnocena jako dobrá.15. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a postoupení pohledávek žalované oznámila dopisem z 12. 12. 2023 (srov. společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).16. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 30. 1. 2024.17. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.18. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:19. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2022 peněžní prostředky ve výši 89 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy posuzovala původní věřitelka schopnost žalované úvěr splácet na základě informací zjištěných od žalované, které ověřovala potvrzením banky o výši příjmu, výpisem z registru SOLUS a NRKI, přičemž byl zjištěn (tvrzen) průměrný příjem žalované ve výši 19 518,50 Kč měsíčně, dále bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádné dluhy po splatnosti, její platební morálka byla vyhodnocena jako dobrá. Žalobkyně neprokázala, že by byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované, kromě potvrzení banky a výpisů o lustraci žalované v registrech SOLUS a NRKI nepředložila žádný listinný důkaz prokazující, že by byla ověřována tvrzení žalované ohledně jeho majetkové a finanční situace. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno.20. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionová