17 C 302/2023-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 11. 12. 2023, domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 6 754 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 26. 1. 2023 úvěrovou smlouvu, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, na základě které poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do třiceti dnů ode dne jeho poskytnutí, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za doplňkovou služba za expresní výplatu poskytnuté částky úvěru ve výši 199 Kč, dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní, a to oproti úhradě částky 1 Kč, přičemž za prodloužení splatnosti byl účtován poplatek 495 Kč. Splatnost úvěru tak nastala dne 29. 3. 2023. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, proto jí byla účtována smluvní pokuta ve výši 300 Kč, dále byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, a proto jí byla účtována celková částka 398 Kč na nákladech za upomínání. Žalovaná žalobkyni uhradila dne 27. 2. 2023 částku 1 Kč a tato byla započtena na jistinu (5 000 Kč). Žalobkyně kromě jistiny s příslušenstvím požaduje poplatky a smluvní pokutu. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně za tím účelem zkoumá, zda žadatel o úvěr má jiné úvěry a zda je platí, a to prostřednictvím registru NRKI, dále zjišťuje existenci závazků v registru [příjmení], v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále posuzuje příjmy a výdaje klientů a přezkoumává několik podstatných ukazatelů jako je věk, rodinný stav aj. Žalovaná byla nalezena v registru NRKI, v registrech [příjmení] a ISIR nalezena nebyla. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s navrženým postupem soudu souhlasila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. Závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne 26. 1. 2023 uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované částku 5 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Bylo sjednáno, že žalovaná splatí úvěr do třiceti dnů, celková částka k úhradě včetně úroku a poplatku za úvěr měla činit 5 512 Kč. Žalovaná si následně prodloužila splatnost úvěru, přičemž poplatek za tuto službu činil 495 Kč, oproti úhradě částky 1 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 1 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to lustrací v registrech dlužníků. Žalobkyně tak zjistila, že žalovaná má evidované tři žádosti o úvěr a jednu o revolvingový úvěr, žádná žádost jí nebyla odmítnuta ani nebyla odvolána, a to za měsíc leden 2023. Dále bylo žalobkyní zapsáno v interním systému, že žalovaná pobírá starobní důchod 10 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč (žalobkyně však nedoložila zdroj ani pravdivost těchto informací). Předžalobní upomínkou ze dne 16. 6. 2023, podanou k poštovní přepravě 19. 6. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 6 754 Kč, byla upozorněna na její možné soudní vymáhání. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. 14. Právní posouzení věci: 15. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech dlužníků, ze kterého zjistila, že žalovaná v měsíci lednu 2023, tedy v měsíci uzavření smlouvy se žalobkyní, měla v registru evidovány čtyři existující žádosti o úvěr/půjčku. Žalobkyně zjistila, že žalovaná pobírá starobní důchod, bez ověření a doložení jeho výše. Žalobkyně taktéž nedoložila, že by zjišťovala a zejména ověřovala příjem ostatních členů domácnosti a výši výdajů žalované a členů její domácnosti. V daném případě se tak nejedná o řádné prověření majetkové a finanční situace žalované. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistoupit důsledněji, nespokojit se pouze s tvrzeními žalované, přitom i sebelepší statistický model nemůže být odrazem faktické majetkové a finanční situace žadatele o úvěr. 16. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a posouzení úvěruschopnosti žalované tak nelze považovat za dostatečné. Žalobkyně v tomto směru vycházela pouze z informací, které jí poskytla sama žalovaná, a statistických údajů. V této věci soud odkazuje na judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého mj. vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Mimoto má soud za to, že z dalších zjištěných informací (několik žádostí o úvěr v krátkém čase před uzavřením smlouvy) nebylo možno učinit závěr o tom, že nelze pochybovat o schopnosti žalované splácet úvěr. 17. Jelikož žalobkyně neprokázala, že řádně a s odbornou péčí ověřila schopnost žalované splácet úvěr, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 o. z., dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti p