17 C 86/2024-63 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, , doplněným podáním doručeným dne , datum, , domáhala se žalobkyně zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti žalované s touto dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru. Na jejím základě poskytla žalované částku , částka, , kterou měla žalovaná uhradit do , datum, spolu s úrokem ve výši , částka, . Žalovaná svou povinnosti nesplnila, žalobkyně proto požaduje i smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:5. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že tento byl žalobkyni poskytnut, obsahuje základní identifikační údaje o žalované.6. Z oznámení ČSSZ bylo zjištěno, že od , datum, náležel žalované důchod ve výši , částka, .7. Z výpisu EUCB CZ a reportu o žalované vyplývá, že žalované byly v minulosti zamítnuty půjčky, některé jí byly poskytnuty, a to i v roce 2023.8. Z editace profilu žalované u žalobkyně bylo zjištěno, že zde bylo mimo jiného zaznamenáno, že žalovaná žije s jinou osobou v domácnosti, životní minimum činí , částka, , splátky má , částka, měsíčně, výdaje , částka, měsíčně, je důchodce s příjmem , částka, .9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet. Žalovaná se zavázal vrátit jistinu a zaplatit poplatek ve výši , částka, a úrok , částka, , a to do 28 dnů. Strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalované s plněním závazků. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky.10. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně žalované , částka, vyplatila , datum, (shodný bankovní účet jako ve smlouvě o úvěru).11. Z dodatku č. , hodnota, o prodloužení splatnosti úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla ujednána nová doba splatnosti o 7 dnů.12. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.13. Závěr o skutkovém stavu:14. Dne , datum, byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka , částka, , a to převodem na účet, byly sjednány podmínky splácení úvěru. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací a listiny získané od žalované, tj. výměru důchodu. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Právní posouzení věci:21. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr.22. Žalobkyně zjistila a také ověřila příjem žalované, který jí plynul ze starobního důchodu. Zbývající informace, tj. ve vztahu ke stránce výdajové, si však neověřovala a spokojila se s nimi pouze v rovině tvrzení žalované. Pokud však žalovaná tvrdila, že splácí měsíčně , částka, a zbývající výdaje jsou , částka, , když je zaznamenáno i životní minimum, neměla se žalobkyně spokojit s takovými tvrzeními, neboť by bylo zcela neobvyklé, aby celkové životní náklady žalované na jeden měsíc pokryla částka asi , částka, . Takto měla žalobkyně postupovat o to víc za situace, kdy zjistila, že žalovaná má již jiné úvěrové produkty, tyto měla i v minulosti a také jí bylo několik jejich žádostí již zamítnuto. O schopnosti žalované tak bylo možno zcela jistě pochybovat, což se ostatně projevilo tím, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.23. S ohledem na vše výše uvedené považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.24. , právnická osoba, s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku , částka, . Žalovaná ničeho neuhradila, proto je povinna žalované tuto částku zaplatit. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok, poplatky i smluvní pokuta byly sjednány neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).25. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 26 % plného nároku na náhradu nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %), neboť je nutno zohlednit i příslušenství zkapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí. Plná výše nákladů řízení ve výši , částka, by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému by náležela odměna stanovená dl