6 C 24/2024-75 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 33 306 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené dne 14. 10. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 110 000 Kč, který se zavázal splatit v 72měsíčních splátkách po 4 758 Kč. [příjmení] však pouze dvě splátky v celkové výši 9 516 Kč, ke dni 15. 2. 2023 se dostal do prodlení; žalovaná částka představuje sedm splátek po splatnosti zahrnujících nesplacenou jistinu, sjednaný úrok a pojištění. Smlouvou účinnou dne 1. 10. 2023 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 17. 10. 2023. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, ač mu byly žaloba spolu s výzvou k vyjádření a následně i předvolání k jednání řádně doručeny do datové schránky, kde si písemnosti (on, nebo osoba, které umožnil do své datové schránky přístup) vyzvedl. O zahájeném řízení byl nadto soudem zpraven prostřednictvím e-mailové adresy vyplývající z úvěrové smlouvy. Soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 14. 10. 2022 elektronicky Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 110 000 Kč, za který se žalovaný zavázal vrátit 342 576 Kč v 72měsíčních splátkách po 4 758 Kč (viz Smlouva o úvěru [číslo] čl. 14-15). Původní věřitelka zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 41 501 Kč (čl. 26), dále bylo sjednáno, že částku 49 999 Kč (čl. 25) si původní věřitelka ponechá pro úhradu předchozího (blíže nespecifikovaného) závazku žalovaného vůči původní věřitelce ze smlouvy [číslo] ze dne 10. 10. 2022, a částka 18 500 Kč činila náklady úvěru (viz předsmluvní informace čl. 10-13). Přílohu smlouvy tvořilo Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (čl. 18v-21), v němž je uvedeno, že je žalovaný svobodný, je povinen výživou jednoho dítěte a je zaměstnán s měsíčním příjmem 30 937 Kč; jeho výdaje činí 3 000 Kč na bydlení, jiné pravidelné finanční závazky nemá, 11 435 Kč měsíčně vydá na sázky. Na základě uvedených údajů byl původní věřitelkou vyhodnocen v kategorii„ Vyšší bonita“. Dne 7. 10. 2022 původní věřitelka lustrovala žalovaného v Registru platebních informací s negativním výsledkem (čl. 59), bez záznamu byl téhož dne i insolvenční rejstřík (čl. 61). Z výpisů bankovního účtu žalovaného za měsíce červenec, srpen a září 2022 (čl. 63-65) je patrný trvale mínusový zůstatek (do - 10 Kč). O úhradu splátek po splatnosti byl žalovaný opakovaně upomínán (dopisy s podacím lístkem ze dne 20. 3. 2023 čl. 27-28 a ze dne 5. 4. 2023 čl. 29-30). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 (čl. 31-33) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným ve výši 33 306 Kč žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 34), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 17. 10. 2023 (čl. 35). Téhož dne odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 36-37). 5. Soudu je z úřední činnosti známo, že o 14 dní později si vzal žalovaný úvěr u třetí osoby ve výši 30 000 Kč a při jehož sjednávání věřiteli uvedl, že nemá žádné jiné úvěry (rozsudek č. j. 18 C 92/2023-58 ze dne 20. 6. 2023), a o měsíc později si vzal u další třetí osoby úvěr 10 000 Kč, na který nezaplatil ničeho (rozsudek č. j. 7 C 246/2023-36 ze dne 23. 1. 2024). 6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím sjednaných finančních prostředků žalovanému měla jím uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené (že by např. podrobněji zkoumala jeho dosavadní zadluženost, činí-li významnou položku jeho výdajů sázky a nejsou-li mezi nimi uvedeny běžné položky jako je jídlo, doprava, drogerie, léčiva apod. či výdaje spojené s výživou dítěte). Jeho bankovní účet navíc vykazoval stabilně mínusový zůstatek. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, připravila se tak o možnost poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v uvedeném smyslu. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen„ zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen„ o. z.“). 8. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. 9. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně, resp. nevyhodnotila správně. Nezabývala se zejména skladbou výdajů, přestože z prohlášení žalovaného vyplývalo, že položky jsou pouze dvě, a to výdaj na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně a výdaj na sázky ve výši 11 435 Kč měsíčně. Ve výčtu tak chybí výdaje na další základní potřeby (jídlo, doprava, léky apod.) či na výživu dítěte. Původní věřitelka si vyhodnotila disponibilní zůstatek žalovaného částkou 9 744 Kč, reálný zůstatek jeho bankovního účtu přitom vykazoval trvale mínusový stav. Ani to však původní věřitelku od poskytnutí úvěru žalovanému neodradilo. Později sjednané úvěrové závazky, které soud zjistil z úřední činnosti, samy o sobě k tíži žalobkyně jít nemohou, nesvědčí však o dobré finanční kondici žalovaného, která by snad při bližším zkoumání jeho poměrů původní věřitelce vyplynula a v poskytnutí úvěru v rozporu se zákonem zabránila. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny (resp. měla mít za existující) pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb. 10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Přestože soud shledal sjednanou smlouvu neplatnou, musel vzhledem k ohraničení žalovaného nároku na sedm měsíčních splátek z celkových sedmdesáti dvou pro posouzení výše bezdůvodného obohacení žalovaného z tohoto (byť neplatného) ujednání vyjít (zejména aby bylo jasno, jakou překážku věci rozsouzené tento rozsudek tvoří). Soud má v řízení za prokázáno, že žalovaný ze sjednané smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 91 500 Kč (41 501 Kč přímo na bankovní účet a 49 999 Kč zprostředkovaně pro úhradu jiného závazku u původní věřitelky). Měl-li tyto prostředky vrátit v 72měsíčních splátkách a je-li v tomto řízení žalováno sedm splátek, dospěl soud prostým matematickým dělením k závěru, že na jednu měsíční splátku připadá částka 1 270,83 Kč. Žalovaný se tedy sedmi neuhrazenými splátkami na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), dosud bezdůvodně obohatil částkou 8 895,83 Kč. Vzhledem k tomu, že podle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud původní věřitelce zaplatil zpět 9 516 Kč, bezdůvodné obohacení v žalovaném rozsahu již vrátil. Soud proto žalobu zamítl. 12. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.