10 C 312/2025-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 630 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 4 000 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel (neuhradil ničeho), úvěr tedy žalobkyně zesplatnila. Kapitalizovanou smluvní pokutu požadovala za prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, konkrétně za prodlení žalovaného od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.4. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav:5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. 4 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě na č. l. 10-11 a č. l. 14). Na dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na č. l. 20). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem odeslaným dne , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně potvrzení o podání zásilky na č. l. 23-24).6. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného na základě doložených výpisů z jeho bankovního účtu za období červen, červenec a srpen 2023. Konečný zůstatek na tomto účtu byl v daném období 0 Kč či záporný, příjem měl žalovaný ve sledovaném období od , adresa, ve výši 15 396 Kč (červenec a srpen 2023) a dále od ČSSZ invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně 8 641 Kč. Ve výpise z účtu jsou patrné jiné půjčky a rizikové transakce [půjčka od , právnická osoba, 3 700 Kč dne , datum, a 3 000 Kč dne , datum, ; úhrady za hry, loterie nebo sázky, např. iFortuna, casino-kartac.cz, Tipsport, forbescasino, betor, sazka.cz atp. (výpisy z účtu na č. l. 15-19)].7. Žalobkyně neuvedla, jak konkrétně pracovala s výpisy z bankovního účtu žalovaného a co z nich přesně zjistila, též nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků apod. Rovněž netvrdila a nedoložila, že by se blíže zajímala o výdajovou stránku žalovaného a o jeho další osobní a majetkovou situaci (jestli vyživuje nějaké další osoby, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení a živobytí atd.).8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“12. Právní posouzení věci:13. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výpisů z účtu, případně výplatních pásek (doložila však pouze výpisy, viz výše). Žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem prověřila a posoudila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně nezjišťovala celkové příjmy a výdaje domácnosti a jakým způsobem se na nich podílejí její ostatní členové, pokud s takovými osobami žalovaný domácnost vůbec sdílel. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka. Ostatně žalovaný měl na účtu řadu rizikových transakcí, utratil veškeré prostředky, které mu na účet přišly, a čerpal rovněž jiné spotřebitelské úvěry. Tyto okolnosti žalobkyně zjevně vůbec nebrala v potaz. Nepředložila také důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Žalobkyně měla zákonnou povinnost důsledného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tu však nesplnila.14. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka a bylo přihlédnuto k podezřelým transakcím na účtu žalovaného, jakož i neprověření skutečnosti, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.15. Proto považuje soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že i v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinn