6 C 260/2025-53 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalovaná se zavázala splácet získanou částku se sjednaným příslušenstvím dle splátkového kalendáře, dostala se však do prodlení se splátkou splatnou , datum, . Po opakovaném marném upomínání žalobkyně sdělila žalované dopisem ze dne , datum, , že úvěr zesplatnila a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky do , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač si ji vyzvedla z datové schránky.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (smlouva vč. příloh č.l. 9-35), na základě které bylo téhož dne na bankovní účet žalované č. , č. účtu, odesláno , částka, (č.l. 37), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do , datum, ; RPSN činila 436 % (č.l. 13). Podle sjednaného splátkového kalendáře měla žalovaná uhradit 11x úrok , částka, měsíčně (vždy k 15. dni v měsíci od , datum, do , datum, ) a poslední 12. splátkou k , datum, měla uhradit jednorázově , částka, , z čehož , částka, by se započítalo na jistinu a , částka, na úrok (tabulka umoření č.l. 14). Před poskytnutím úvěru k poměrům žalované ji žalobkyně podle svého prohlášení lustrovala v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS a nezjistila žádné negativní informace (č.l. 25v-26). Jinak vyšla z jejího prohlášení (č.l. 23-34), že je vdaná, vyživuje jedno dítě, je vyučena, má (z bankovního účtu údajně ověřený) měsíční příjem , částka, a deklaruje měsíční výdaje celkem , částka, (náklady na bydlení , částka, , náklady domácnosti , částka, , finanční závazky , částka, a sázky , částka, ). Žalovaná byla v prodlení od splátky splatné , datum, , žalobkyně jí po dvojí upomínce (č.l. 3839, 40-41) oznámila zesplatnění úvěru k , datum, a současně ji vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby (č.l. 4243). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná byla s manželem v oddlužení, jehož splnění vzal Krajský soud v Brně na vědomí dne , datum, s právní mocí dne , datum, (č.l. 44).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyně však porušila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně kromě lustrace žalované v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS bez negativních výsledků vycházela z informací, které měly být částečně ověřeny výpisem z běžného účtu žalované, což ovšem není prokázáno. Nijak nepracovala s informací, že žalovaná má za sebou poměrně čerstvě oddlužení, z čehož plyne, že minimálně v nedávné minulosti nebyla její finanční gramotnost dobrá. Taková stopa vyžaduje podle soudu individuální přístup poskytovatele úvěru ke klientovi a podrobnější zkoumání jeho poměrů. O neschopnosti žalované úvěr splácet svědčí mimo jiné skutečnost, že (podle tvrzení žalobkyně) uhradila pouze první sjednanou splátku.7. S ohledem na opakující se formulářové žaloby soud žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ani nenařizoval jednání pro poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť jde o typovou věc a žalobkyně si musí být rizika spojeného s nesplněním této povinnosti tvrzení a důkazu, k níž bývá pravidelně vyzývána, vědoma.8. Uzavřenou smlouvu tedy soud skutečně shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho je smlouva podle stejných ustanovení občanského zákoníku neplatná i pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství.9. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. I náklady nebankovních úvěrů však musejí mít svou mez, kterou významně překračuje RPSN 436 %, zatímco běžná výše nákladů (byť bankovních) úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 % [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.].10. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatnou významnou nerovnost účastníků řízení, kde na jedné straně vystupovala žalobkyně jako profesionál, který při své podnikatelské činnosti pravidelně zneužívá svého silnějšího postavení vůči žalovaným spotřebitelům; jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci (nemluvě o ujednání splátkového kalendáře, podle kterého měla být jistina po roce zaplacena v zásadě jednorázově). V poměrech projednávané věci sjednané příslušenství optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaná získala od žalobkyně , částka, , na kterou podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnila, vrátila , částka, (uhradila jednu sjednanou měsíční splátku, jak soud implicitně dovozuje z tvrzení žalobkyně, že žalovaná byla poprvé v prodlení s úhradou 2. splátky splatné , datum, ). Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila částkou , částka, , kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.12. Ve zbytku soud vzhledem k neplatnosti sjednané smlouvy žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení