6 C 262/2025-52 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše , částka, , za který se zavázala platit minimální měsíční platby vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku; informace o konkrétní povinnosti byly žalované každý měsíc sděleny prostřednictvím rozpisu plateb, dostupném online na účtu , Anonymizováno, (www., Anonymizováno, .cz). Žalovaná úvěr přečerpala celkovou částkou , částka, a dostala se do prodlení s jeho splácením, pro což původní věřitelka úvěr ke dni , datum, zesplatnila; žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným i běžícím úrokem a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (do té doby na úvěr uhradila , částka, , poté již ničeho). Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. Na zahájené řízení byla nadto žalovaná v projednávané věci soudem upozorněna prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy; telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila; soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovanou podepsaly dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalovaná možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše , částka, (viz osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru čl. 16-21, standardní informace o spotřebitelském úvěru čl. 21v-22, fotokopie OP čl. 26-27). Žalovaná takto čerpala v období , datum, až , datum, celkem , částka, (č.l. 45-49) a vrátila zpět , částka, (tabulka umoření č.l. 23-25) Se splácením úvěru se dostala do prodlení, o což byla původní věřitelkou upomínána (výzva před zesplatněním dluhu čl. 28). Smlouvou ze dne , datum, , účinnou téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek čl. 29), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (seznam postoupených pohledávek čl. 30), což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, , odeslaným , datum, (oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem čl. 31-32). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 3335). Komunikace s žalovanou probíhala prostřednictvím jí udané kontaktní (dříve i evidenční) adresy.6. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalované jakkoli ověřovala její úvěruschopnost (uvedla pouze obecné formulace o zjišťování/vyžádání relevantních informací od žalované, netvrdila žádné – ani deklarované, natož důkazně podložené – konkrétní okolnosti jejích majetkových poměrů). S ohledem na periodicky se opakující požadavek nepovažoval soud za hospodárné nařizovat jednání jen proto, aby žalobkyni o tomto nedostatku – nad rámec písemné výzvy – poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ještě i ústně.7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).8. Ze zjištěného skutkového stavu však není známo, zda a jak se původní věřitelka zabývala majetkovými poměry žalované před poskytnutím úvěru, aby tak naplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Poskytla-li spotřebitelský úvěr, aniž by byla schopna věrohodně doložit splnění uvedené povinnosti, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaná načerpala ne neplatný úvěr , částka, a vrátila pouze , částka, . Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou , částka, , kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 64 % a prokázala odeslání předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží jí