7 C 189/2025-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 43, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 148 691 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že tatáž právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 009 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. V obou případech byl dle tvrzení žalobkyně ověřován zdroj příjmu žalovaného a jeho výše, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek, kromě toho byl žalovaný lustrován v insolvenční rejstříku. Na základě takto provedeného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet dospěla původní věřitelka k závěru, že ani v jednom případě nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne , datum, , doplnění žaloby dne , datum, , což žalovaný stvrdil podpisem na doručence.5. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.8. Ze zákaznické karty ze dne , datum, (č. l. 18) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 79 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bydlení, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u , právnická osoba, s příjmem 71 719 Kč. Žalovaný označil měsíční splátky 13 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, bez bližší specifikace. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2022, tyto však žalobkyně soudu nepředložila.9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (č. l. 19) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, část těchto prostředků§ ve výši 39 006 Kč byla použita na refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. , hodnota, , a zbývající část ve výši 40 994 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 80 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 69 468 Kč a poplatek ve výši 1 500 Kč, to vše spolu s pojistným ve výši 3 816 Kč v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč (poslední splátka 6 434 Kč).10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 25 800 Kč.11. Ze zákaznické karty ze dne , datum, (č. l. 14) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bydlení, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u , právnická osoba, s příjmem 53 535 Kč. Žalovaný označil měsíční splátky 19 291 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, bez bližší specifikace. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2021, tyto však žalobkyně soudu nepředložila.12. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (č. l. 15) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 21 709 Kč a poplatek ve výši 1 500 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 2 009 Kč (poslední splátka 2 002 Kč).13. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 26 117 Kč.14. Původní věřitelka postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z , datum, odeslaným , datum, (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání).15. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .16. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.17. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětných smluv náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Ověřovala faktický příjem žalovaného. Původní věřitelka tak s náležitou péči nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.18. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:19. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 12. 2021peněžní prostředky v celkové výši 105 000 Kč. Žalovaný se v obou případech zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.20. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právn