Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení 200 000 Kč s úrokem z prodlení jako dalšího nároku plynoucího z nesplacené podnikatelské zápůjčky 160 000 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 5. 2019. Protože žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, novou jistinu poté tvořila částka 318 123,10 Kč (sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky). Žalovaný vystavil na základě smluvního ujednání ve prospěch žalobkyně blankosměnku. Mimo jiné se také dále zavázal pro případ prodlení se splacením tzv. nové jistiny zápůjčky (po jejím zesplatnění) uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Žalobkyně vyplnila blankosměnku na směnečnou sumu 549 862 Kč, jejíž součástí byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 67 123,32 Kč za období od 3. 8. 2021 do 1. 3. 2022. Svoje nároky uplatnila žalobkyně ve směnečném řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne 2. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , kterým byla žalobkyni mimo jiné pravomocně přiznána uvedená smluvní pokuta 67 123,32 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky i nadále. Žalobou uplatněný nárok byl vyčíslen jako smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 318 123,10 Kč od 2. 3. 2022 do 20. 11. 2023 (přičemž žalobkyně uvedla, že se interně rozhodla omezit nárok na žalovaných 200 000 Kč), spolu s kterým požadovala žalobkyně také náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení z žalované částky od 19. 12. 2024 do zaplacení.2. Další žalobou žalobkyně po žalovaném původně požadovala zaplacení taktéž 200 000 Kč s úrokem z prodlení jako dalšího nároku plynoucího z nesplacené podnikatelské zápůjčky 110 000 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2020. Protože žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, novou jistinu poté tvořila částka 260 282,22 Kč (sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky). Žalovaný vystavil na základě smluvního ujednání ve prospěch žalobkyně blankosměnku. Mimo jiné se také dále zavázal pro případ prodlení se splacením tzv. nové jistiny zápůjčky (po jejím zesplatnění) uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Žalobkyně vyplnila blankosměnku na směnečnou sumu 448 951 Kč, jejíž součástí byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 54 398,52 Kč za období od 5. 8. 2021 do 1. 3. 2022. Svoje nároky uplatnila žalobkyně ve směnečném řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne 2. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , kterým byla žalobkyni mimo jiné pravomocně přiznána uvedená smluvní pokuta 54 398,52 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky i nadále. Žalobou uplatněný nárok byl vyčíslen jako smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 260 282,22 Kč od 2. 3. 2022 do 8. 4. 2024 (přičemž žalobkyně uvedla, že se interně rozhodla omezit nárok na žalovaných 200 000 Kč), spolu s kterým požadovala žalobkyně také náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení z žalované částky od 19. 12. 2024 do zaplacení., právnická osoba, ohledem na skutkovou a právní blízkost věci a totožnost účastníků soud spojil dvě původně samostatná řízení (sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ) ke společnému projednání pod sp. zn. , spisová značka, .4. O žalobách soud rozhodl rozsudkem ze dne 17. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , tak, že žalovaného zavázal, aby žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil 8 923,68 Kč (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (tj. v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 191 076,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, a dále zaplacení 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč; výrok II). Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost doplatit za podané žaloby soudní poplatek (výrok IV). Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách č. , hodnota, dne 29. 5. 2019 a č. , hodnota, dne 18. 1. 2020, podle nichž žalovaný od žalobkyně obdržel peněžité prostředky ve výši 160 000 Kč a 110 000 Kč. Smluvní povinnosti však neplnil, dluhy ze smluv řádně nesplácel, a tak žalobkyně zápůjčky předčasně dne 1. 8. 2021 zesplatnila (nové jistiny, představující nesplacené jistiny a běžný úrok zápůjček činily 318 123,10 Kč a 260 282,22 Kč). Část nároků ze smluv, které byly kryty žalovaným vystavenými směnkami, žalobkyně úspěšně uplatnila ve směnečných řízeních před Krajským soudem v , adresa, – pobočkou v , adresa, . Další nároky ze smluv na zaplacení smluvních pokut za prodlení se zaplacením nových jistin požadovala v tomto řízení. Soud na základě přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/2020 Sb.), žalobkyni přiznal pouze nárok na smluvní pokutu ve výši 8 923,68 Kč z první smlouvy o zápůjčce s tím, že ve zbývajícím zákonem stanoveném rozsahu již jí byly smluvní pokuty přiznány ve směnečných řízeních a ve zbylém rozsahu (s přihlédnutím k tomu, že i náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka, byly v předchozích řízeních vyčerpány) považoval uplatněné nároky za úroky z prodlení. Ani ty však žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že úrok z prodlení z jistiny a tehdejších smluvních pokut byl žalobkyní uplatněn a pravomocně přiznán v původním řízení (tedy v řízeních před Krajským soudem v , adresa, – pobočkou v , adresa, ), ve vztahu k tomuto základu (k tzv. nové jistině z těchto smluv plynoucí) jde o věc pravomocně rozsouzenou.5. Žalobkyně podala proti výroku II a III rozsudku č. j. , spisová značka, včasné odvolání, s tím, že co do výroku II žalobkyně omezila odvolání na částku 190 487,66 Kč. Tu požadovala přiznat jako zákonný úrok z prodlení z částky 318 123,10 Kč od 2. 3. 2022 do 19. 12. 2024, tj. 104 768,27 Kč, a jako zákonný úrok z prodlení z částky 260 282,22 Kč od 2. 3. 2022 do 19. 12. 2024, tj. 85 719,39 Kč (dohromady požadovaných 190 487,66 Kč). V rozsahu, jakém nebyl rozsudek soudu č. j. , spisová značka, napaden odvoláním, nabyl dne 14. 6. 2025 právní moci (tedy ve výroku I, v části výroku II převyšující částku 190 487,66 Kč a ve výroku IV).6. Žalobkyně v odvolání nesouhlasila s tím, že by neměla nárok na zaplacení úroku z prodlení podle čl. II bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb. účinném od 24. 4. 2020 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Naopak souhlasila s tím, že jelikož obě dotčené smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 186/2020 Sb., účinného ke dni 24. 4. 2020, kterým bylo novelizováno ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., je potřeba na danou věc aplikovat přechodná ustanovení zavedená touto novelou. Pakliže přede dnem nabytí účinnosti zmíněné novely byla sjednána smluvní pokuta, která převyšuje nejvýše přípustnou pokutu podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., považuje se v rozsahu převyšující zákonný limit za náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka. V rozsahu, v jakém pak převyšuje takovéto náklady, se považuje za úrok z prodlení. Podle žalobkyně není její nárok věcí rozhodnutou, protože uplatňuje zákonný úrok z prodlení z tzv. nových jistin zápůjček, a to za období, za které dosud v žádném jiném řízení tento nárok neuplatnila (tedy ode dne odeslání předžalobní výzvy k předchozímu soudnímu řízení do dne podání žaloby v nynějším řízení).7. O odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , tak, že rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 104 768,27 Kč a částku 85 719,39 Kč, a ve III. výroku (týkajícím se nákladů řízení), zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalobkyní uplatněný nárok, považovaný podle zákona za úrok z prodlení v zákonné sazbě, není nedůvodný s ohledem na to, že jde o věc pravomocně rozsouzenou v předchozím soudním řízení před Krajským soudem v , adresa, – pobočkou v , adresa, . Takový závěr označil za předčasný, protože soud prvního stupně neprovedl k důkazu listiny z příslušných soudních spisů. Pokud jde o věc rozsouzenou (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), směnečný nárok a kauzální (smluvní) nárok nejsou totožné, ani když jsou vyjádřeny stejnou peněžní částkou a vycházejí ze stejného vztahu. Soudní rozhodnutí vydaná na základě směnky podle krajského soudu zásadně nebrání samostatnému uplatnění smluvního nároku. Jiná situace by vznikla, pokud by ve směnečném řízení byly uplatněny kauzální námitky. K tomu však dle krajského soudu v řízení před soudem prvního stupně nebyly tvrzeny žádné skutečnosti a nebylo provedeno žádné dokazování. S ohledem na to krajský soud zavázal soud prvního stupně, aby ke zjištění skutkového stavu provedl další žalobkyní navržené důkazy (listiny ze spisů vedených u Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), a znovu posoudil, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení.8. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil, k věci se nevyjádřil ani v odvolacím řízení a v dalším řízení po rozhodnutí odvolacího soudu. K jednání nařízenému na 4. 8. 2026 se bez omluvy nedostavil, soud tak věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).9. Jak uvedl i krajský soud ve výše citovaném rozhodnutí č. j. , spisová značka, , žalobkyně nic nenamítala proti závěru, že jí uplatněné nároky (původně uplatněné jako nárok na zaplacení smluvních pokut s příslušenstvím) je nutné považovat s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. za úroky z prodlení. Soud proto v podrobnostech odkazuje na skutková zjištění a právní hodnocení uvedená v rozsudku č. j. , spisová značka, , jakož i v rozhodnutí krajského soudu č. j. , spisová značka, . Níže rekapituluje pouze skutkový stav zjištěný v dalším řízení v rámci doplněného dokazování po zrušení části rozsudku soudu prvního stupně.10. Z listin založených ve spisech Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný v řízeních o směnečném rozkazu kauzální námitky nepodal, byl v těchto řízeních nečinný. Předžalobními výzvami ze dne 1. 3. 2022, odeslanými doporučeně téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného mj. k zaplacení nových dlužných jistin zápůjček ve výši 318 123,10 Kč a 260 282,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data jejich splatnosti. Žalovaný do dnešního dne žalobkyni nic nezaplatil, v řízení zůstal nečinným a netvrdil opak.11. Podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb. se předchozí odstavce 1, 2 a 4 téhož ustanovení [o zákonném omezení sankcí spojených s prodlením spotřebitele – pozn. soudu] použijí obdobně i na peněžitou zápůjčku, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše peněžité zápůjčky.12. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 3 zákona č. 186/2020 Sb. byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za úrok z prodlení.13. Po doplnění dokazování a na základě aplikace výše citovaných norem dospěl soud k závěru, že žalovaný nárok je v rozsahu, v jakém zůstal předmětem řízení po částečném zrušení předchozího rozsudku č. j. , spisová značka, , po právu. Jak již bylo uvedeno, proti aplikaci výše uvedených zákonných norem žalobkyně nebrojila, naopak svůj nárok v podaném odvolání omezila právě na požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z nových dlužných jistin úvěru, který v kapitalizované výši činí za období od 2. 3. 2022 do 19. 12. 2024 částku 104 768,27 Kč, respektive 85 719,39 Kč. Požadavek na zaplacení tohoto úroku z prodlení je v situaci, v níž žalovaný v řízeních o směnečném rozkazu, jakož i v tomto řízení, nic proti nárokům žalobkyně nenamítal, v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. a zákona č. 186/2020 Sb. Soud proto žalobám v daném rozsahu vyhověl.14. Z hlediska všech nároků, které žalobkyně učinila předmětem řízení (tj. žalob podaných u soudu dne 19. 12. 2024), byl žalovaný ve sporu úspěšnější. Rozsudkem č. j. , spisová značka, bylo žalobám pravomocně vyhověno co do 8 923,68 Kč, naopak byly pravomocně zamítnuty co do 588,66 Kč a 200 000 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ve výši 2 x 8 381 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 1 200 Kč (tj. celkem 219 750,66 Kč). Nynějším rozhodnutím soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení celkem 190 487,66 Kč (ve spojení s prvním rozsudkem je tedy žalobkyně celkově úspěšná co do 199 411,34 Kč). V řízení zůstal žalovaný nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.